Letadlu došlo palivo a skončilo kousek za vesnicí: Let 052 společnosti Avianca řádně nevyhlásil nouzový stav
Foto: Public domain, Wikimedia commons
Když je letadlo v nouzi, řídící věž poradí a dopraví ho do bezpečí. To však nebyl případ letu 052 společnosti 052 dne 25. 1. 1990 ve večerních hodinách. Piloti jasně nenahlásili, že mají problémy, a tak kvůli nedostatku paliva letadlo havarovalo.
Letadlo odletělo o pět minut dříve než obvykle
Letadlo bylo vyrobeno v polovině roku 1967 a společnost Avianca ho koupila o deset let později. V onen den, kdy letělo z Kolumbie do USA, v něm bylo o 10 % více paliva, 5 % procent kvůli stáří letadla a 5 % kvůli menší hlučnosti. Posádka tvořila šest letušek, dva piloty a palubního inženýra. Autopilot byl mimo provoz, protože se rozbil a nebyl včas opraven.
Letadlo se připravilo ke startu již pět minut před plánovaným odletem, a sice ve 13:10 místního času. Paliva bylo více než dost a nikdo nepředpokládal, že by se tato rutinní záležitost mohla zvrtnout.
Mezipřistání v Medellinu dopadlo bezchybně a v 15:08 se letadlo opět rozletělo. Ve 20:44 řídící věž oznámila drobné problémy na trase z důvodu zdržení a letadlo by mělo chvilku počkat. Ve 21:05 mělo být vyhlášeno povolení pokračovat po trase.
Rozhovor mezi prvním důstojníkem a dispečerem
První důstojník zavolal na dispečink a sdělil něco neurčitého, nicméně z jeho sdělení vyplynulo, že letoun ztrácí palivo a že by se jim hodilo rychle přistát na letišti. Dispečer se dotázal, na jak dlouho palivo vydrží. První důstojník se snažil vysvětlit, že na náhradní letiště nedoletí, avšak bylo jasně sděleno, že ve vzduchu se udrží nejdéle pět minut.
Avšak jak později dispečer vypověděl, že mu nebylo přímo řečeno, že na jiné letiště nelze doletět, a povolil odlet s radou, aby letadlo zpomalilo. Následně si navádění letadla převzal někdo zkušenější.
Pokus o přistání skončil neúspěšně
Ve tři čtvrtě na devět večer hlavní dispečer radil pilotům, do jaké výšky by se měli dostat a jakou rychlost by měli vyvinout. Pět minut před devátou hodinou nařídil provést otočku o tři sta šedesát stupňů. Jen o necelé dvě minuty později varoval před nepředvídatelnou změnou směru a síly větru. V devět večer padla mlha a začalo mrholit, což ovládání letadla zkomplikovalo. Jen o devět minut později se palubní inženýr nechal slyšet, že si myslí, že ti na dispečinku již berou na vědomí, že něco je špatně. Kapitán však věřil, že pomoc dorazí. Kapitánova slova potvrdil i první důstojník, který řekl:
Vyřídí nás přednostně.
Dále prováděli, o co byli žádáni. Vysunuli klapky a byli vyzváni, aby přistáli na letišti, ke kterému byli nejblíže. Dispečer jim dovolil zahájit přistání. Začali tedy přistávat, avšak kvůli větru se vychýlili ze správného úhlu.
Ve 21:23 místního času kapitán ztratil přehled, a tak se zeptal, kde je přistávací dráha. Byli přímo pod sestupovým svahem. Zaměstnanci letiště rozsvítili světla a vypustili i zvukovou stopu. Kapitán se ptal i posádky, avšak první důstojník tvrdil, že neví, kde se ranvej nachází.
Poslední chvíle před katastrofou
O minutu později hlavní pilot požádal prvního důstojníka, aby vyhlásil stav nouze. Ten však pouze nahlásil, že letadlu dochází palivo, ale že zkusí přistát ještě jednou. Bylo mu doporučeno, aby provedl levou otočku. Kapitán trval na tom, aby první důstojník vyhlásil stav nouze, a ptal se ho, zda tak učinil. První důstojník přitakal. Dále dle kapitánovy rady zopakoval, že jim nezbývá palivo. Avšak za chvilku dispečer položil dotaz, zda mají dostatek paliva na 15 mil. Dispečer však nyní dával pokyny jinému letadlu, aby zahájilo přistání, a první důstojník se mylně domníval, že mluví k nim.
V půl desáté a dvě minuty černá skříňka zaznamenala přerušení napájení. Bylo možno zaslechnout palubního inženýra, jak oznamuje zhasnutí napřed čtvrtého, poté i třetího motoru. Poté první důstojník o všem zpravil dispečera. Poslední věta, která zazněla z úst prvního důstojníka, zněla, že rozumí a že jsou 24 km od dráhy. Následně se dispečer ujišťoval, zda mají dostatek paliva, žádné odpovědi se mu však již nedostalo. Toto byla doba, kdy se letadlo zřítilo nad New Yorkem. Letadlo se rozbilo a jednotlivé trosky se rozptýlily po okolí, největší část na kopcích nedaleko jedné vesnice. Jednalo se o hlavní část trupu.
Obyvatelé vesnice byli šokováni
Obyvatelé vesnice Cove Neck zavolali pomoc, jakmile spatřili leteckou katastrofu. Jeden lékař bydlel půl míle od místa nehody a byl prvním záchranářem, který na místo dojel. Svědčil, že přeživší volali o pomoc. Vesničané původně tvrdili, že se zřítilo mnohem větší letadlo, a záchranáři byli částečně rádi, že škody na životech nebyly tak rozsáhlé.
Z původně 158 lidí jich nakonec zemřelo 73. Jedna z letušek byla jediným členem posádky, který přežil. Dva lidé utrpěli lehká zranění, ostatní (72 lidí) dopadli vážněji. Při nehodě též zemřelo jedno dítě v kojeneckém věku.