Loki: Velmi sporný, a přitom zajímavý severský bůh
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Severští bohové, stejně jako bohové v mytologii ostatních kultur, byli – a mnohde doposud jsou – silně uctíváni. K těm severským nepatří jen všemocný Odin nebo Thor, ale též dosti zvláštní bůh Loki.
V severské mytologii je Loki (jinak též Lopt) vlastně obr či možná snad polobůh; je synem otce Fárbautiho (obr) a matky Laufey neboli Nál (u té se neví, zda byla bohyně, obryně nebo člověk). Oženil se s bohyní Sigyn a ta mu povila dva lidské syny. Kromě toho je Loki uváděn jako zploditel tří stvůr: ženské bytosti jménem Hel, která je vládkyní podsvětí; vlka Fenrira, který ve velké bitvě s bohy pohltí Odina i jeho padlé válečníky; a světového hada Jörmungandra, který přebývá v oceánu, svým tělem obklopuje celou Zemi a při tom se kouše do svého vlastního ocasu. Plaz byl stvořen, aby zničil svět; již jako dítě byl vhozen do moře, aby rozpoutával bouře a zemětřesení, které lidstvo nepřežije. Měl též zahubit boha Thora. Tyto tři prazvláštní potomky počal Loki s obryní Angrboðaou, která je označována jako „matka příšer“.
V době, kdy se Loki proměnil v klisnu, byl oplodněn hřebcem Svaðilfarim a z tohoto spojení vzešel osminohý kůň Sleipnir, což byl později kůň nejvyššího boha Odina.
Loki byl bohem rybářských sítí, ale jeho povaha plná falše, záludnosti, lsti a řady dalších špatných vlastností, ho přivedla na scestí. Jeho inteligence s negativními vlastnostmi z něj činily velmi silného a nepříjemného protivníka, jehož nebylo radno si pohněvat. Čas od času pomáhal ostatním bohům – avšak zřejmě jen proto, aby je zmátl a oni mu dali důvěru; jindy jim naopak škodil měrou nevídanou. S nejvyšším bohem Odinem uzavřel pokrevní bratrství a byl přijat do skupiny bohů, sídlících ve světě Ásgardu. Avšak při Ragnaröku, což byly významné bitvy před nadcházejícím koncem světa, se přidal na stranu protivníků.
Loki stříhá zlatovlasou bohyni Sif, manželku boha hromu Thora
Thorova manželka Sif byla bohyní obilí, úrody a plodnosti a byla to nevídaná krasavice s překrásnými dlouhými zlatými vlasy. Jednou Loki, snad ze žárlivosti, Sif vlasy ve spánku odstřihl. Rozběsněný Thor Lokiho přinutil, aby vlasy nahradil parukou z tepaného zlata, kterou museli vyrobit trpaslíci.
Podobných záludností a nepravostí prováděl Loki nespočet. Pronášel například posměšné řeči na hostinách jiných bohů – nechal se dobře pohostit a pak je káral za neřesti a zločiny, jichž se ovšem on sám ponejvíce dopouštěl. Proradný Loki byl také hlavní příčinou smrti krásného boha Baldra, jenž byl synem Odina a bohyně Friggy. Loki vyrobil kopí ze jmelí, a když jím hodil, trefil Baldra do hrudi a ten na místě zemřel. Za tento čin byl Loki Odinem krutě potrestán – nejenže byl přivázán ke skále pomocí vnitřností jeho lidského syna Nariho, jehož na příkaz bohů rozsápal vlastní bratr, přeměněný na vlka, ale navíc mu jako trest do očí neustále kapal hadí jed.
Sigyn chytá do misky kapky jedu, aby Lokimu ulehčila; když však plnou misku vylévá, jed znovu kape do očí a Loki se svíjí v bolestech a vyvolává zemětřesení.
K dobrým skutkům Lokiho patří třeba skutečnost, že se proměnil v klisnu, aby zachránil bohyni Freyu.
Často byly vedeny spory, zda byl Loki bůh či nikoliv; jen těžko lze vůbec říci, zda byl zlý, nebo dobrý, chaotický, či konstruktivní, existující, či nikoliv. Přinejmenším to však byla magická bytost, která vládla uměním proměňovat se v různá zvířata.
Loki byl často škodolibý a ostatní častoval posměchem. Neustále vymýšlel schválnosti, které zřejmě převažovaly nad jeho dobrými skutky, k nimž se ovšem čas od času rovněž uchyloval – nerozuměli mu lidé, bohové ani obři. A kdoví, zda rozuměl on sám sobě a kde se tato jeho rozporuplná povaha vzala. Inu, to věděli jen ti, kteří svou vírou a svým vlastním bytím mytologické příběhy v dávných dobách vytvářeli.
Loki zahynul během Ragnaroku při boji s bohem Heimdallem, což byl syn Odina. Při střetu se bohové zabili navzájem.