Rytmické bubnování a tajemná magie. Voodoo má velmi dlouhé historické prameny

Rytmické bubnování a tajemná magie. Voodoo má velmi dlouhé historické prameny

Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons

Publikováno:
4 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Voodoo si většina lidí spojuje s propíchanými voodoo panenkami, které používají čarodějnice. Ve skutečnosti jde o jednu z nejkomplikovanějších náboženských větví, která má dlouhou a zajímavou historii.

Prvopočátky voodoo

Ačkoliv přesný původ voodoo není známý, obecně se věří, že má kořeny v západní Africe, konkrétně v dnešním Beninu. Napovídá tomu i samotný název voodoo, který v jazyce místních obyvatel Beninu znamená duch.

Předchůdcem současného voodoo je uctívání předků a víra v existenci duší a duchovních bytostí. Na voodoo zanechal silný vliv především obchod s africkými otroky, který probíhal mezi 16. až 19. stoletím. Když afričtí otroci dorazili na americké plantáže, přivezli s sebou i svá náboženská přesvědčení. To se jejich majitelům nelíbilo, jak dokazuje zákaz provozovat africká náboženství, pocházející z roku 1685. Ačkoliv byli otroci nuceni se nechat pokřtít, nevzdali se své původní víry. Místo toho ji postupně smíchali s křesťanstvím, díky čemuž má několik křesťanských světců své protipóly ve voodoo. Například svatého Petra vyznavači voodoo vnímají jako Papa Legbu, strážce světa duší.

Haitské voodoo

Ačkoliv afričtí otroci dorazili na Haiti a do New Orleans přibližně ve stejnou dobu, postupně vznikly dvě základní odlišné odnože voodoo. Na Haiti se voodoo stalo náboženstvím, které lidem dodávalo sílu v nelehkých časech. Díky němu vypukla mezi lety 1791 až 1804 série povstání otroků, která vedla k vyhnání Francouzů z Haiti. Význam voodoo čas nijak neumenšil a na Haiti zůstává prominentním náboženstvím.

Místní obyvatelé se pravidelně účastní voodoo obřadů. Scházejí se venku, aby navázali kontakt s Loa, panteonem duchů, kteří plní rozdílné funkce, podobně jako řečtí bohové. Během obřadu kněz hougan anebo kněžka mambo obětuje požehnanou slepici či jiné zvíře Loa. Účastníci obřadu následně žádají duchy o radu či pomoc s problémy, jimž čelí, které se většinou týkají jejich zdraví. Věří se, že Loa někdy předávají poselství, radu či varování tak, že věřícího posednou. Jindy zprávy posílají skrze kněze či kněžku anebo se lidem zjeví ve snech. Každý duch je přitom jiný. Někteří jsou milující, zatímco jiní náladoví až nebezpeční. Haiťané věří, že nespokojení Loa mohou učinit člověka nemocným, pokud se jim znelíbí!

Jedním z nejdůležitějších prvků obřadů je, kromě oběti samotné, i hudba. Žádný voodoo obřad se neobejde bez rytmického bubnování, které kněžím i přihlížejícím umožňuje dostat se do transu a snáze navázat kontakt s Loa. Když se to podaří a Loa vstoupí do těla svého vyznavače, člověk je následně schopen tančit celé hodiny. Ani zvířecí oběť nepřijde zkrátka, zpravidla se maso posléze rozdá mezi rodinu a přátele.

Neworleanské voodoo

Základním přesvědčením neworleanského voodoo je, že bohové nezasahují do každodenních životů lidí, zato duchové tak činí. Pomocí rituálů, zahrnujících hudbu, tanec, zaříkávání a hady, se vyznavači voodoo mohou s duchy spojit. Na rozdíl od haitské odnože voodoo je to neworleanské zpopularizované mezi turisty. Ačkoliv jeho duchovní základ zůstává stejný, v New Orleans najdete ony neblaze proslulé voodoo panenky gris-gris, které si návštěvníci z jiných zemí rádi pořizují jako suvenýry. Zato na Haiti se voodoo panenky nevyužívají.

Obyvatelé New Orleans kromě panenek používají i lektvary a talismany, které najdete v řadě jejich domovů. Místní voodoo praktiky zahrnují i spirituální koupele, modlitby a osobní obřady. Lidé díky nim léčí úzkost, závislosti, deprese a osamělost, či je používají k pomoci chudým, hladovějícím a nemocným spoluobčanům.

Místní voodoo by nebylo tím, čím je, nebýt Marie Laveau, takzvané voodoo královny, která žila mezi lety 1794 až 1881. Marii mnoho lidí navštěvovalo a žádalo ji pomoc. Adoptovala opuštěné děti, poskytovala jídlo hladovějícím a léčila nemocné během epidemie žluté zimnice. Pomáhala otrokům s útěkem a předtím, než učinili jakýkoliv významný krok, ji o pomoc chodili žádat politici, právníci i podnikatelé. V neposlední řadě pořádala voodoo obřady. Dodnes spousta lidí navštěvuje její hrob a nechává na něm drobné dary, aby získali Mariinu přízeň a pomoc.

Reklama
Reklama