Magna Charta: Důležitý dokument, který změnil středověké pojetí moci a práva
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
V roce 1215 se v anglickém Runnymede odehrálo jedno z historicky nejvýznamnějších politických setkání. Angličtí baroni se zde sešli se svým králem Janem Bezzemkem, aby projednali dokument zajišťující práva a svobody občanů.
Na počátku stál Vilém Dobyvatel
V roce 1066 dobyl Vilém I. Anglii, čímž sobě a svým nástupcům zajistil takřka neomezenou moc nad prostým lidem, barony a anglickou církví. Nástup Vilémova syna Jindřich I. nebyl snadný, neboť o trůn usiloval také jeho mladší bratr Robert, vévoda z Normandie. Aby Jindřich získal podporu šlechty a duchovenstva, byl nucen podepsat Listinu svobod, garantující jim jisté ústupky. S dalšími králi se obsah listiny ještě rozšířil. A tak se mezi dalšími anglickými panovníky zavedla nepřetržitá tradice korunovační přísahy, která potvrzovala svobody udělené jejich předchůdci.
Nespokojenost šlechty se stupňovala
I když objem obecného práva stále vzrůstal, nebyly přesně vymezeny právní závazky baronů vůči koruně, ani definice práv na spravedlnost baronů nad jejich poddanými. Richard I. Lví srdce (1189–1199) razantně zvýšil daně z důvodu křížové výpravy a války s Francií, čímž si proti sobě poštval šlechtu. Jeho syn Jan Bezzemek (1199–1216) byl při nástupu trůn se všemi připomínkami z řad šlechty konfrontován, tradiční přísahu však nesložil. Hrabata proto králi několikrát odmítla vojenskou poslušnost, až jej donutili přislíbit jim jejich práva. Janovy válečné neúspěchy, neshody s papežem a následná exkomunikace, způsobily koruně finanční nouzi, zvyšování daní, a tím další nespokojenost šlechty.
Magna Charta jako schůdný kompromis
Situace vyústila v sepsání Magny Charty Libertatum (Velké listiny práv a svobod), která omezovala pravomoc krále, definovala práva občanů a obsahovala důležité klauzule pro reformaci soudnictví a místní správy. Jan Bezzemek se sešel s barony 15. června 1215 v Runnymede u řeky Temže (dnešní hrabství Surrey), kde obsah prodiskutovali a doplnili. O čtyři dny později král podepsal definitivní znění dokumentu. Kdyby tak neučinil, čelil by hrozbě občanské války.
Právo na spravedlivý soud a právo se vzbouřit
Magna Charta původně obsahovala 63 článků a v následujících letech byla ještě doplněna. Jeden z nejdůležitějších článků, v pořadí 39., zaručoval právo na spravedlivý soud: „Žádný svobodný člověk nesmí být zadržen ani uvězněn, zbaven svých práv nebo majetku, postaven mimo zákon, vyhoštěn nebo zbaven svého postavení žádným způsobem, ani proti němu nebudeme postupovat silou, ani k tomu nepošleme jiné, s výjimkou právoplatného rozsudku jemu rovných nebo zákonem země.“ Neméně významný 61. článek umožňoval baronům vzbouřit se proti králi, pokud by závazky porušil.
Zmínku o ní nalezneme v americké ústavě
Magna Charta byla prvotním krokem k právnímu státu, jak jej známe dnes. Ovlivnila nejen anglickou společnost, ale také vývoj právního řádu v dalších zemích svět, včetně USA. Odkaz na ni najdeme dokonce v ústavě Spojených států. Přestože od jejího podepsání uplynulo více než 800 let, zůstává i nadále nezvratným symbolem svobody a spravedlnosti.
