Maniny v pražských Holešovicích byly nejfrekventovanějším brodem pro kupce z celého světa před stavbou Karlova mostu
Foto: Karel Postl / Public domain, Wikimedia commons
Nejstarší Praha neležela na Malé Straně a Hradčanech, nýbrž v předpolí maninského brodu a dále na západ. Ještě ve 12. století, před postavením Juditina mostu, musely jít všechny těžké náklady přes Maniny, tedy přes „neschůdné místo“.
Učený jezuita Bohuslav Balbín(1621-1688) dal do svého díla Historické miscelánie království českého vložit výmluvný obrázek: Čechy jsou tu na způsob středověkých map rozděleny řekami na tři díly (jakoby světadíly - Evropu, Asii a Afriku - obklopené oceánem). Do písmene T je dělí české řeky Vltava (Moldava), Labe (Albis) a dolní tok Labe. Vše je ale spojeno ve středu, v Praze, svorníkem, jímž je významná památka - Karlův most. Ten drží českou zemi pohromadě, uvádí dávné reálie na podkladu významného historika Dušan Třeštík ve své publikaci Češi a dějiny v postmoderním očistci.
Podle Balbína byl kamenný most „dílem císařským“, tak se mluvilo už o prvním pražském Juditině mostu ze 12. století, ne jenom o mostu Karlově. Kamenné mosty jsou přece „věčné“, trvají staletími, odolávají lidem i přírodě, válkám a povodním, jsou jistotou, že země se udrží pohromadě. A naopak: pokud se zhroutí, hrozí nebezpečí, že se země rozpadne, cituje Třeštík Balbína ze 17. století.
Balbín to věděl a pražský most Karlův toho dodnes vydržel už dost. Pražských mostů je přehršel, ale lid český se vždy nejvíce strachoval o ten jeden. Ne jenom proto, že je to vzácná památka, ale proto, že je to symbol. Kdyby podlehl Vltavě, byla by to katastrofa a znamení velikého zpustošení království českého.
Dva stěžejní vodní přechody
Praha a její přechody přes Vltavu byly vždy klíčové, připomíná Třeštík. Všechny prastaré cesty přes Čechy, ze severu na jih a ze západu na východ, překračovaly Vltavu v Praze dvěma brody. Ten nejdůležitější byl ve vltavském oblouku v Holešovicích a šel přes mělčiny na Maninách, druhý se nacházel na místě Karlova mostu. Na jih odtud nebyl široko daleko přes ještě nesplavněnou Vltavu žádný brod a na sever byl nejbližším možným brodem brod v Ouholičkách.
Původní význam slova „manina“ je „neschůdné místo“. Podle jiného vysvětlení pochází název Maniny z doby před regulací Vltavy, kdy zde v nánosech písku vznikala náhodně - maně - proměnlivá říční ramena.
Na Maninách musel přebrodit celý svět
Kdo chtěl jít ze severu nebo ze západu na Moravu, či na jih, přímější cestou k Dunaji přes Gmündské sedlo, musel přes Maniny. Sem směřovala od Levého Hradce „Veliká cesta“, zde se na protějším břehu, u sv. Petra, usadili němečtí kupci. Nejstarší Praha také neležela na Malé Straně a Hradčanech, nýbrž v předpolí maninského brodu, v Dejvicích a dále odtud až k Veleslavínu a Šárce. Ještě ve 12. století, před postavením Juditina mostu, musely jít všechny těžké náklady přes Maniny.
Obchody řídily rozmary přírody, tedy Vltavy
Pražské přechody přes Vltavu byly vždy tím svorníkem země, který tu viděl Balbín. Dlouho to ale byly jenom brody, závislé na rozmarech řeky, nebyla to lidská, a už vůbec ne císařská díla. Kupecké karavany byly často nuceny dlouho tábořit na březích Vltavy, než ji mohly se svými vozy přebrodit.
,,Veliké město Slovanů Praha" přitom bylo už od 10. století významným uzlem mezinárodního obchodu sahajícího od Bagdádu přes Chorézm, chazarskou říši a kyjevskou Rus přes Řezno, Mohuč, Verdun, Lyon až po Kordóbu. Na tržišti, nedávno objeveném na Malé Straně, se setkávali arabsko-židovští, varjažsko-ruští, maďarští kupci, zněly tu všechny jazyky, uvádí Dušan Třeštík.
Dávná urgentní potřeba mostu
Mezi Prahou a Mohučí (německy Mainz) existovalo tehdy pravidelné, téměř „poštovní“ spojení. A to vše záviselo na rozmarech Vltavy. Praha a celá země potřebovaly most, to nevěděl teprve císař Karel, věděli to již Přemyslovci v 10. století. Historikové se ale v odpovědi na otázku, zda se to uskutečnilo už v 10. století, nemohou shodnout. Jde přitom podle Třeštíka (a zdaleka ne pouze podle něj) o kontroverzní a širokou debatu v českém dějepisectví, o otázku pravosti či nepravosti slavné Kristiánovy legendy o sv. Václavu a sv. Ludmile. Ale o tomto a o dávném mostě, který údajně stál pod sídlem českých králů ještě před Juditiným mostem, si povíme v našich dalších článcích.
Úvodní ilustrační snímek: Pohled na Libeň (pražská čtvrť) - německy Blick auf Libeň (Prager Stadtteil), autor rytiny Karel Postl (1769-1818), originál Lorenz Janscha, vydala Artaria Wien, kolorovaný lept/papír, 34 x 45,5 cm. Zdroj: Public domain, Wikimedia Commons