Manželství není nápravné zařízení, jak si myslí některé ženy

Mnoho lidí vstupuje do manželství přehnané důvěře, že druhého předělá, změní. Mnohá žena si představuje, že ji muž očekává jako zachránkyni, která ho má zbavit všech mužských „neřestí“.

V tom přesvědčení ji dříve podporovala starší literatura, která často dávala ženám úlohu napravitelek chybujících mužů, záletníků, alkoholiků, karbaníků, kteří znají jen sport a technický pokrok. Ale v životě to dopadá obyčejně jinak než v literatuře.

Domluvy příliš nefungují

I takový muž, který by skutečně měl zapotřebí se měnit, změní se spíš tlakem širšího okolí, pracoviště, léčbou než pouhými domluvami své ženy. Tyto ženy si svou úlohu totiž představují především tak, že muži domlouvají. Méně často se vyznají v v jemnějších a účinnějších způsobech, jak na muže působit.

A výčitky už vůbec ne

Například žena je velmi rozhořčena tím, že muž příliš vysedává po hospodách, ale když manžel přijde domů, nedovede s ním hovořit jinak než ve stálých výčitkách, není schopna zavést jiný způsob hovoru, zábavy a přispívá tak k tomu, že muž znovu z domova utíká.

Cesta z manželství je dlážděna dobrými…

V průběhu dobrého, pevného citového vztahu jsou sice lidé schopni se hodně změnit, i k lepšímu, ale předpokladem je skutečně dobrý vztah z obou stran. Tam, kde se jde již do manželství s takovýmto záměrem, obyčejně na to doplácí manželství.

Jsem „lepší“ vede ke „zlému osudu“

Manželství, které má od počátku nějaký jiný základ než rovný vztah, kde jeden je „lepší“, nadřazený, a druhý je „chybující“, má v sobě základ budoucích nesvárů a ty se obyčejně brzy projeví. A často vidíme, že ženy, které si berou muže, aby ho „napravily“, ztroskotají i v několika manželstvích. Některé ženy potřebují pro svou duševní rovnováhu a pocit štěstí být „lepšími“ než jejich muži a napravovat je. Ale když se jim to nepovede, když je muž opustí nebo když se situace v manželství stane i pro ně neúnosnou, trápí se, upadají do deprese a stěžují si na „zlý osud“.

Převychovám i bezchybného

Často se však ženy snaží „napravovat“ muže i tehdy, když žádné zvláštní chyby nemá. Snaží se ho totiž přizpůsobit svému ideálu a nedovedou si vážit jeho skutečných kvalit. Chtěly by třeba převychovat muže k přehnaným pozornostem, k citovosti, aby se jako ony dovedl nadchnout kytičkou, sentimentálně vzpomínat na první schůzku, a nevidí, že jeho láska se projevuje méně nápadným, mužnějším způsobem, skutečným zájmem o ženu, rodinu a jejich potřeby. Chtěly by, aby manžel věnoval každou volnou chvíli společnému hovoru nebo procházce, a neváží si toho, jak se obětavvě (i finančně) stará o rodinu nebo třeba dálkově studuje.