Jak Maoři ovlivnili světový sport: Haka Ka Mate – začalo to vítězstvím života nad smrtí díky úkrytu v jámě
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Tradice a zvyky maorské kultury se po jisté době historického útlaku začaly opět těšit obrození. Tradiční maorský jazyk se vyučuje na vzdělávacích institucích a v rámci sportu můžeme krásu této kultury nejčastěji sledovat díky národnímu ragbyovému týmu Nového Zélandu zvanému All Blacks (Mužstvo v černém).
Konkrétně je to díky tradičnímu tanci haka, který se často označuje za válečný bojový tanec, jehož část představíme v dnešním článku. Maorská kultura však neměla vliv pouze na tento sport, ale i na další odlišné sporty a aktivity, ať už ty současné nebo ty starší spojené s bojem a maorskými kmeny, popisuje podrobně Lukáš Hrazdílek ve své bakalářské práci Význam maorské kultury a symboliky ve sportu a válečnictví, kterou obhájil v roce 2018 na Fakultě sportovních studií Katedře atletiky, plavání a sportů v přírodě na brněnské Masarykově univerzitě, Obor Tělesná výchova a sport.
Haka v ragby
Tradiční bojový tanec haka je dnes neodmyslitelnou součástí tohoto sportu a národního týmu Nového Zélandu. S ragby a All Blacks je spojena už více než sto let. Stala se tak jeho symbolem, který se u diváků ragby stal nesmírně oblíbeným a atraktivním. Smysl a účel tance haka můžeme nalézt už v historii. Haka sloužila jako rituál k zastrašení nepřítele, v tomto případě protihráčů, a zároveň pro nabuzení hráčů Nového Zélandu, píše Lukáš Hrazdílek.
V ragby byly od historicky prvního představení tance haka po současnost použity jeho dvě formy (varianty). Tou nejznámější a dlouho let používanou byla Ka Mate, kterou za mnoho let „nahradila“ Kapa O Pango. Na vývoj se ve zrychleném sledu můžete podívat v následujícím videu:
Haka – Ka Mate
O vznik Ka Mate se zasloužil maorský náčelník kmene Ngati-Toa jménem Te Rauparaha. Vznik tohoto tance je nejčastěji datován k roku 1820 právě tímto již výše zmiňovaným velice dobrým stratégem a obávaným válečníkem.
Podstatou tance Ka Mate je podle Hrazdílka vyjádření vítězství života nad smrtí, které těsně Te Rauparaha unikl díky pomoci náčelníka a jeho ženy spřáteleného kmene, kteří mu zachránili život tím, že ho ukryli do jámy (skladu) s potravinami před jeho pronásledovateli.
První haka v New Zealand Native Team
Později se tedy přetransformovaná Ka Mate promítla do sportu právě jako předzápasový rituál ragbyového národního týmu Nového Zélandu All Blacks, který v té době ještě nesl starý název New Zealand Native Team. Ten haku poprvé předvedl na prahu let 1888–1889 ve Velké Británii (pravděpodobně právě Ka Mate). Většinu hráčů tohoto výběru tvořili především hráči maorského původu a byli velmi úspěšní.
Poprvé All Blacks
Na další cestě do Velké Británie roku 1905 se poprvé ujal název All Blacks, který už národnímu týmu zůstal a je známý po celém světě. Ještě předtím se objevil další důležitý znak symbolizující tento tým. Tímto symbolem byla stříbrná kapradina na černých dresech. Předváděná Ka Mate byla mezi diváky stále více věhlasnější. Zároveň téměř neporazitelnost All Blacks v jejich domovině vzbuzovala velkou hrdost a tím pádem oblíbenost tohoto sportu.
Posádka jedné kánoe a dovoz oceli drasticky ovlivnily dobu kamennou na Novém Zélandu aneb Jak Maoři…
Doma v černé vítězně
Poprvé tento rituál ve své zemi předvedli v roce 1987, kdy se na Novém Zélandu konalo první oficiální mistrovství světa, které tým v černých dresech samozřejmě vyhrál a dostál své pověsti. Za zakladatele modernějšího typu Ka Mate je považován především tehdejší kapitán All Blacks v 80. letech Wayne Shelford. Byla předváděna s větší intenzitou a precizností, aby dostála své pověsti z historie kmenových válek a naháněla soupeři strach, uvádí Lukáš Hrazdílek.
Průběh haky
V průběhu haky můžeme sledovat různé výrazné pohyby těla všech sportovců souběžně. Základem haky je dupání nohama, které se nazývá waewae takahia a udává právě rytmus haky. Dalším viditelným projevem je vyplazování jazyka nazývající se whetero. Důležitý je také postoj (tu), který je charakteristický mírně ohnutými koleny, nohama od sebe a rovnými zády. Dále je typické koulení očí, plácání dlaněmi do předloktí a obecně divoké pohyby doprovázené zpěvem.
Celý tento rituál je veden jedním vybraným hráčem (označován jako kaitātaki), což pro tohoto sportovce bývá velkou poctou. Ten haku zahajuje, řidí a dává hráčům pokyny v jejím průběhu.
O velké změně v provedení ragbyového úvodu novozélandského týmu na počátku nového tisíciletí budeme psát v našem příštím článku.