Dnes každý ví, jak vypadá mapa světa. Proto nám přijde úsměvné, jak si ji představovali naši předci
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
V průběhu dějin se představa o podobě světa zásadně měnila – od schematických kruhových map obsahující jen známé oblasti některých kontinentů přes středověké mapy s příšerami v neprobádaných oblastech až po detailní mapy podobné těm dnešním.
Svět jako kruh (6. st. př. n. l.)
Nejstarší mapou je babylonská hliněná tabulka Imago Mundi. Kruhové schéma, obsahující kulatou pevninu s Asýrií a Arménií obklopenou oceánem, je úžasnou reprezentací starověkého chápání perspektivy světa. Kruhové mapy vytvářeli také Řekové. Hekataiosova mapa zobrazuje Egejské moře ve svém středu, okolo kterého se rozprostírají známé země obklopené oceánem (severní Afrika, Blízký východ, část jižní a jihovýchodní Evropy).
Přelomové mapy starověku (3. st. př. n. l. – 2. st. n. l.)
Eratosthenes využil nejnovějších poznatků z válečných tažení Alexandra Velikého. Zmizelo kruhové uspořádání ve prospěch zvětšení probádané části Asie. Poprvé zahrnul rovnoběžky a poledníky, což odráželo jeho představu o kulovém tvaru Země. Nejvýznamnějším starověkým kartografem byl Ptolemaios, který poprvé použil zeměpisné šířky a délky k mapování světa. Jeho mapa poměrně věrně zobrazovala Evropu (chybí jen Skandinávie), Blízký východ, severní Afriku a střední a jižní Asii až po Čínu. Posléze byla ztracena, a opět objevena ve středověku, ve kterém se z ní vycházelo při tvorbě dalších map.
Na prvním místě biblické lokality (1050)
Beatine je typická středověká kruhová mapa světa, která je připisována španělskému mnichu Beatovi z Liébany. Podobných map vzniklo ve středověku asi 1100. Mapa velmi nereálně zobrazuje Afriku, Asii a Evropu, jejím hlavním cílem totiž bylo obsáhnout biblická místa jako například Rajskou zahradu.
Svět se obrátil vzhůru nohama (1154)
Marocký geograf Muhammad al-Idrisi vytvořil pro sicilského krále Rogera II. jednu z nejpřesnějších středověkých map, která byla překonána až ve 14. století. Pokrokovost díla spočívala v čerpání poznatků od obchodníků a cestovatelů. Dílo obsahovalo dvě světové mapy a 70 regionálních. Mapy byly původně podle muslimské tradice orientované jihem nahoru. V centru světa ležel Arabský poloostrov, z Afriky byla zobrazena pouze severní část, Asie byla utnutá před Čínou a sever Evropy tvořily velké neskutečné ostrovy.
Biblický čas jako měřítko (1300)
Krásnou ukázkou středověkého chápání světa je mapa z anglické herefordské katedrály. „Organizačním principem na východně orientované mapě je biblický čas, nikoli prostor, s Kristem, který se tyčí nad zeměkoulí, divák cestuje duchovně od Rajské zahrady nahoře dolů k Herkulovým sloupům poblíž Gibraltarského průlivu dole. Uprostřed je Jeruzalém, označený krucifixem, a vpravo Afrika, jejíž pobřeží je na okrajích poseto groteskními příšerami. Jakmile se dostanete na okraj toho, co znáte, naleznete zde nebezpečná místa," popisuje mapu web The Atlantic.
Věk objevů a přiblížení dnešní podobě (od r. 1375)
Nejvýznamnější mapou středověku byl Katalánský atlas, který vytvořil židovský kartograf Abraham Cresques se synem pro aragonského prince. Mapa zahrnovala veškerý známý svět od Španělska na východ. Obsahovala množství indických a čínských měst prozkoumaných Marcem Polem a sirem Johnem Mandevillou. Díky dalším objevům uskutečněným od 15. století se mapy světa stále více začaly podobat dnešní představě.