Mattioliho herbář: italský vzor léčitelsví

Se středověkými pacienty to většinou nekončilo dobře. Jistou naději jim dávali bylinky, a tak není divu, že Mattioliho herbář se stal renesančním bestsellerem. Patřil k základním informačním zdrojům léčitelství po celém světě v českých zemích nevyjímaje.

Kdo byl Mattioli 

Italský lékař a botanik Pietro Andrea Mattioli se roku 1501 narodil v Sieně a po vzoru otce studoval lékařskou fakultu v Padově. Tam dostal možnost sledovat pokus na odsouzencích, jimž byl padáván jedovatý oměj. Jeden ze zločinců dostal po podání protilátku, druhý to štěstí neměl. Na Mattioliho zapůsobila síla rostlin a to, jak životy berou i vracejí. Další cenné zkušenosti získal ve válečných taženích, kde pečoval o zdraví Ferdinanda II. Tyrolského, českého místodržitele, a strávil v Čechách celých deset let. 

Vznik Herbáře 

Kolem roku 1544 začal sepisovat své poznatky a popisy byly doplněny o dřevoryty s bohatým vyobrazením rostlin. Těch nashromáždil Mattioli ve svém originále kolem dvou set. Kniha se šířila napříč Evropou. V českých zemích nesla název Herbář. 

Jaké rady se v Herbáři ukrývají 

Celou kapitolu italský lékař věnoval kopřivě. Doporučuje ji ve formě odvaru k vyčištění ledvin a jako prostředek proti žlučovým kamenům. Šafrán řadí mezi afrodiziaka a proti žaludečním chorobám, hluchavka zase patří mezi ideální byliny na nemoci dýchacích cest. Dámy jistě zaujme příprava vlasové vody z květu lípy, kdy se svařily dvě hrsti květů v litru vody a odvar se nechal den na slunci v uzavřené nádobě odstát, pak se přecedil a vlasy se do něj namáčely a po půlhodině opláchly. Tato kůra dle Mattioliho zaručuje obnovu růstu a pevnost. 

Ovšem ne vše bychom si v dnešní době připravily a s radostí používali. Některé recepty jsou dosti bizarní. Dočtete se o použití popele či vosku, což by se snad ještě dalo snést. V některých se však objevuje zvířecí krev, moč i lejno. To by ani ti nejsilnější z nás nemuseli snést a nejspíše by negativa převyšovala pozitivní účinky.