Vznešení a atraktivní Mayové museli šilhat, mít propíchnuté uši, pyje a deformovanou lebku již od narození
Foto: Maunus / Creative commons, CC-BY-SA
„Mnoho Mayů mělo masitý, zahnutý orlí nos, což byl s deformovanou lebkou a šilhavostí idealizovaný typ krásy – viděný na výjevech v Palenque, Copánu či Yaxchilánu. Nos hrál značnou roli, a to nejen kvůli piercingu: jeden františkán píše o obřadu pechni, kdy byl obětovanému nejprve nos rozdrcen.“
Podle etnohistorika Erica S. Thompsona měli „čistokrevní Mayové rovné nebo někdy mírně vlnité vlasy a tmavé hnědé oči“. Oční víčka doplňoval záhyb, jenž dává očím mandlový tvar, tak typický pro mayské plastiky, přibližuje ve svém článku Skalpy i kohouty: Přehled vlasových úprav v tradičních kulturách Ameriky pro mezinárodní kulturologický časopis Culturologia Martin Rychlík, český etnolog, historik kultury a vědecký novinář, autor knih o dějinách tetování či vlasů.
Deformace lebky novorozeňat
Na kultovním základě Mayové praktikovali umělou deformaci lebky novorozeňat. Zplošťování čela začínalo u dětí již pět dnů po porodu. Hlava dítěte se upevnila mezi dvě prkénka a její původní tvar byl zplošťován, aby vznikl dozadu zešikmený profil hlavy. (Vidíme ho na všech mayských vyobrazeních a reliéfech). Zploštělá hlava měla podle tehdejšího mínění vznešený výraz a lépe se hodila i k nošení nákladů!
Šilhání
Za další důkaz vznešenosti bylo pokládáno šilhání. Mayové věřili, že šilháním je člověk atraktivnější pro opačné pohlaví. Vyvolávalo se rovněž, jako u zploštělých lebek, uměle. Matky zavěšovaly dětem do kadeří nad čelem, těsně před oči, kuličky z pryskyřice a jim nezbývalo nic jiného, než začít šilhat. Sám bůh Itzamna je zobrazován šilhavý.
Propichování uší a pyjů
Dle františkána Diega de Landy, jenž v letech 1549-1562 působil na Yucatánu, si Mayové propichovali uši i i pyj. „Bylo strašné viděti, jak na tom obřadu lpěli. Skupina Indiánů, kteří se chtěli takto obětovat, měla pak pohlavní údy úplně proděravělé... a skrze otvory protáhli šňůru,“ stojí v díle Relación de las Cosas de Yucatán (1566), jež je pro historiky nepostradatelné. Ovšem i proto, že právě Landa dal spálit desítky mexických kodexů. Taková „misijní činnost“ byla trnem v oku Bartolomeovi de Las Casas, jenž roku 1552 jako první pranýřoval skutky v Novém světě. A z Yucatánu vybral i případ, jak se také šířilo křesťanství. Jeden Španěl „vybídl synka urozeného Indijce, aby s ním odjel. Když dítě odpovědělo, že nechce opustiti vlast, hrozeno mu bylo uřezáním uší. Když hošík na tom trval, Španěl tasiv dýku oba boltce mu uťal, a když dítě setrvalo, uřízl jemu nos s částí rtu, směje se přitom, jako by jemu byl toliko za vlasy vytahal...“.
Zvláštní „paráda“
Z náboženských důvodů byla obě pohlaví znetvořena v obličeji od odebírání krve. Ženy se malovaly i tetovaly. Na tetování měly specialisty. Muži se líčili červeně na celém těle, ženy celé mimo obličej. Ženy užívaly též vonných gum a voňavek. Pemzou si opilovávaly zuby do špiček (a vkládaly do nich jadeit), což prý zvyšovalo jejich krásu.
Největší parádník
Obzvláště naparádění byli vládci – tím nejvyšším byl halachuinic, tedy „opravdový muž“ s extra zploštělou lebkou. Oholená tvář byla tetována a zjizvena. Proděravělými boltci se dalo prostrčit i vajíčko, zuby byly opilované. A do dlouhých vlasů se vplétaly šperky: „Ozdoba hlavy měla monumentální rozměry; často byla vysoká jako její majitel. Sestávala z dřevěné či pletivové masky. Na základně trůnila umělecky vypracovaná okrasa z per, ze které splývalo zeleně zářící peří z quetzala jako vířivá kaskáda,“ což naznačují malby v Bonampaku, popisuje ve svém článku pro mezinárodní kulturologický časopis Culturologia český etnolog, historik a novinář Martin Rychlík.