Pradávná náhorní planina Meseta je srdcem Španělska a neustále odolává tlaku afrického kontinentu
Foto: Wirestock / Depositphotos
Španělsko je po Švýcarsku druhou nejvýše položenou evropskou zemí. Proto asi ani nepřekvapí, že Madrid je nejvýše položeným evropským hlavním městem (655 m n.m.). Španělské království pokrývá 84 % Iberského neboli Pyrenejského poloostrova. Geograficky je jednou z nejčlenitějších evropských zemí. Je čtvrtou největší zemí Evropy, po Rusku, Ukrajině a Francii.
Větší část Iberského poloostrova tvoří dávná náhorní plošina španělsky zvaná Meseta Central, která vytvořila pevný blok země, odolávající africkému kontinentu, jenž pomalu naráží na jižní Evropu. Na severní straně bloku byl tlak způsobený posuvem kontinentu absorbován zmačkáním a zvrásněním hornin, které vytvořily horské pásmo - Pyreneje. Skála Gibraltaru na jižní straně je kusem zemské kůry, který vyčnívá na sever proti jižní části Španělska. To vše na ploše 211 000 km2.
V následujícím videu můžete názorně shlédnout výklad o Meseta Central a o pohoří Mesety určené pro studenty základních škol. Bohužel je výklad pouze v angličtině, ale snadno se dá pochopit:
Meseta (česky náhorní plošina, rovina) není jen plochá náhorní rovina, protože do ní řeky během milionů let vyryly hluboká údolí a protože v ní jsou pásma vysokých hor s nejvyšší španělskou horou Mullhacén (3482 m. n. m.) v pohoří Sierra Nevada, popisuje John Baxter v knize Přírodní divy světa 100 úžasných divů světa přírody.
Meseta pokrývá většinu území středního Španělska a hlavní město Madrid je jejím nádherným ohniskem. Silnice se odtud rozbíhají jako loukotě kola.
Průměrná výška Mesety je 914 až 1219 m. n. m. a její nejvyšší body jsou Pico de Almanzor (2592 m) v Sierra de Grados a Pico Peñalara (2468 m) v Sierra de Gudarrama na sever od řeky Tajo, západně a severně od Madridu.
Hlavní řeky tohoto regionu jsou tři. Na severu Ebro, která teče směrem na východ a u Tortosy se vlévá do Středozemního moře, Tajo, jež se na západě v portugalském Lisabonu vlévá do Atlantiku, a Guadalquivir, protékající na jihozápadě přes Sevillu a ústící rovněž do Atlantského oceánu.
Většinu Mesety tvoří krystalické a prvohorní horniny s metamorfovaným podložím, ale jsou tu i vápencové oblasti, z nichž stojí za zmínku zvlášť dvě. Asi 160 kilometrů na východ od Madridu je to oblast vápencového výchozu, známá jako Ciudad Encantada - Začarované město.
Ciudad Encantada - Začarované město
Toto krasové chráněné území (malou zkázku lze vidět na úvodním snímku) leží na náhorní plošině a pokrývá plochu asi 200 hektarů. Zdálky vyhlíží jako městské mrakodrapy tyčící se na obzoru, avšak bližší zkoumání ukáže, že vůbec nejde o město stvořené člověkem, ale o bizarní dílo přírody.
Mírně kyselá dešťová voda narušuje každý vápenec, ale tento je směsí čistého vápence (uhličitanu vápenatého) a dolomitu (uhličitanu hořečnato-vápenatého). Erozivní schopnost deště působí na vápenec rychleji než na dolomit, a tak vznikají tyto zvláštní útvary, které vypadají jako starobylé budovy ponechané zkáze. Není se co divit, že toto přírodní město dostalo přívlastek ,,začarované".
Torcal de Antequera s podobou Adršpachu
Torcal de Antequera v Sierra Nevadě, 32 kilometrů na sever od Malagy, je další vápencová plošina, kterou eroze vymodelovala do podivných tvarů. Déšť tu využil přírodních prasklin a spár v hornině a těsně pod povrchem vymlel systém mělkých jeskyň. Střechy mnoha jeskyň se zhroutily a nechaly po sobě příkopy, které vypadají jaké dávné ulice mezi řadami zvětralých budov.
Dary země jsou využívané jemně...
Některé části Mesety jsou dost ploché a oblast kolem Valladolidu na severozápadě je zemědělským centrem. Během léta pokrývají tuto pánev obilná pole, ovocné sady a vinice. Jinde na Mesetě se pasou stáda dlouhosrstých koz a ovcí merino, vyhlášených kvalitou své jemné vlny. Stáda jsou i důležitou součástí venkovské ekonomiky.
Nález pětice tajemných soch na východě Španělska mění naše pojetí o starověkém životě na tomto území
...ale i drsně
Tyto mírné pastevecké činnosti ostře kontrastují s dolováním na severním a jižním okraji Mesety. V Kantabrijských horách na severu země se těží železná ruda, a to převážně na export, i když se určitá část taví v přístavu Gijon, kde se v místních pecích využívá uhlí vytěžené v blízkých dolech v pokud jde o jejich finanční zisky, spoléhat na stříbro, které zde olovnaté rudy doprovází a pomáhá Oviedu.
Železná ruda se těží i v Sierra Nevadě a jinde na jižní hranici jsou v Rio Tinto měděné doly, v Linaresu olověné a stříbrné doly a rtuť se těží v dolech v Almadenu. Ačkoli je olovo stále ještě cennou komoditou, je dnes často nahrazováno jinými materiály, takže mnoho olověných dolů musí,
tak udržet olověné doly v provozu.