Město tisíce a jednoho kostelů – bývalá chlouba a hlavní město Arménie. Historie k němu nebyla přívětivá
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Na proslulé Hedvábné stezce, zhruba 42 kilometrů východně od turecké provincie Kars, se nachází středověké město Ani, patřící historicky k nejimpozantnějším sídlům arménské kultury. Jaký byl osud tohoto města v průběhu dějin?
Slavné město Ani bylo kdysi hlavním sídlem království Bagratovců, šlechtického rodu vládnoucího na území Arménie, která se v tehdejší době (9. až 11. století) rozkládala i na území dnešního Turecka. Původně se jednalo o malou arménskou vesnici, v průběhu dějin se však z Ani stal důležitý strategický cíl mnoha dobyvatelů, včetně muslimů, Byzantinců a Mongolů. Město bylo poprvé opuštěno v době, kdy se Malá Asie dostala pod mongolskou nadvládu (první polovina 12. století). Po sérii nešťastných událostí následujících let bylo Ani definitivně vylidněno v průběhu 17. století. V roce 2016 bylo přidáno na Seznam světového dědictví UNESCO. Díky vysokému počtu kostelů a chrámů v poměru na celkovou rozlohu bývá dodnes město Ani přezdíváno „Městem tisíce a jednoho kostelů“.
Dlouholeté zanedbání péče se městu málem stalo osudným
Ani bylo po řadu let ponecháno ladem bez jakékoliv údržby a na současném vzhledu města je to bohužel citelně znát. Mnoho zajímavých architektonických památek tak bylo zubem času nenávratně zničeno. Samotná přístupnost Ani pro širokou veřejnost byla po dlouhou dobu značně omezena kvůli poloze historického města – v provincii Kars probíhaly po několik století rusko-osmanské války, později se na tomto území pohybovali také Kurdové. V poslední době se však situace změnila a turistický ruch v Ani se výrazně zvýšil. Na popud mezinárodních památkářských institucí pak Světový památkový fond a turecké ministerstvo kultury v roce 2011 zahájily opravu místních památek, a město Ani tak bylo zachráněno od úpadku do hlubin zapomnění.
Základním stavebním materiálem budov v Ani je místní sopečný čedič
Ke stavbě budov v Ani byl použit sopečný čedič, který je v této oblasti snadno dostupný. Je charakteristický zejména odstíny žluté, červené a černé. Díky jedinečným vlastnostem této horniny je také snadné do nich vyřezávat vzory. Mezi nejpozoruhodnější příklady místní architektury patří kostel Matky Boží se špičatými oblouky a seskupenými pilíři, kostel svatého Řehoře Tigrana Honentského či Manuchihrova mešita. Významnými stavbami jsou také městské hradby, které byly zbudovány kvůli obraně města proti nájezdníkům.
V Ani se nachází i několik dalších drobných památek. Patří k nim klášter Panenských kaplí, kostel navštěvovaný chalkedonskými Armény, ruiny jednoobloukového mostu přes řeku Arpu, pozůstatky další mešity se zříceným minaretem či základy celé řady paláců a dalších sídel.
Ani bylo spjato s mnoha arménskými kulturami
V historii Ani se objevují četné zprávy o nájezdech, žhářstvích a zemětřeseních. Většina staveb v této oblasti je nyní v troskách a to, co z nich zbylo, je rozsáhle roztroušeno po hornatém, zalesněném prostředí oblasti. Jedním z nejvýraznějších prvků této oblasti je kostel Krista Vykupitele, kterým přímo prochází trhlina, jež připomíná zásah bleskem. Archeologické nálezy v Ani poskytují historikům důležité informace o starověké arménské kultuře, způsobu života, umění a architektuře.
V roce 1319 postihlo město ničivé zemětřesení
Město bylo v době své největší slávy na tehdejší poměry značně bohaté a silně ovlivněné významnými světovými civilizacemi, což je patrné z dodnes existujících uměleckých a architektonických památek. Město stálo na křižovatce starých mezinárodních obchodních cest. Počet obyvatel města dosahoval vrcholu přibližně 100 000. Po vpádu Mongolů došlo k masivnímu drancování místních pokladů a ničení budov. Pomyslným vyvrcholením tohoto období hrůzy pak bylo rozsáhlé zemětřesení v roce 1319, které zanechalo devastující následky a bylo příčinou odchodu velké části místní populace.
I přes neslavnou historii, která na vizuálu města Ani zanechala nezhojitelné rány, patří tato lokalita k jedněm z nejkrásnějších míst, kde lze obdivovat um starodávných arménských architektů, a bezpochyby stojí za osobní návštěvu.