Mizerné socialistické byty, na které dnešní mladí nedosáhnou ani s hypotékou
Foto: bzyxx / Depositphotos
Éra budování panelových bludišť je pryč, ale proč jsou dodnes ty mizerné socialistické byty pro lidi dost dobré?
Rychle, levně a přidělení podle pořadníku
V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století začal boom výstavby panelových bytů. Jednalo se o převratnou metodu, která byla velice rychlá a během krátké doby bylo možné uspokojit velké množství žadatelů o byt.
Byty nebyly ke koupi, osobní vlastnictví bytů neexistovalo, ale byty se přidělovaly podle pořadníku. Buď od bytového družstva nebo třeba od města nebo od podniku, ve kterém jste pracovali. Bylo také třeba vybavit novými byty lidi, jejichž domy byly zbourány ve starých zástavbách jako nevyhovující, nebo kvůli budování metra, přehrad, těžbě uhlí nebo výstavbě jaderné elektrárny. Lidé z obcí, které byly často srovnané se zemí, se stěhovali do panelových bytů. Často uvítali pohodlí nového bydlení, které bylo vytápěné a mělo koupelnu s teplou vodou. Na to, že se brodili třeba několik měsíců blátem a pro chleba museli jít kilometr do nejbližší samoobsluhy, ve zlém nevzpomínají.
Nepříjemné překvapení při převzetí bytu
Na některé nové nájemníky ovšem mohlo čekat velice nemilé překvapení. Žádost se podávala na dispozici bytu. Rodina většinou žádala o přidělení bytu 3+1. Během výstavby svůj byt neviděli, spatřili ho, až když dostali klíče do rukou. Tady však mohl čekat šok. Dětský pokoj o ploše zhruba 8 m² a kuchyň, kam se vešla pouze kuchyňská linka. Pokud jste chtěli jít na balkon, museli jste projít přes tři místnosti. Takto špatně navržené a předané byty nebyly také žádnou výjimkou. Nicméně splňovaly normu a nic nepřekáželo v předání novým nájemníkům. Pokud by se jim byt nelíbil, jedinou možností bylo byt odmítnout a nepřevzít. Ale znáte to. Nevezmete vy, vezme jiný.
Tisíce nových bytů ročně
Paneláky rostly opravdu rychle, za rok bylo k předání na jednom sídlišti i přes tisíc bytů. Jejich obyvatelé byli za byt vděční, nedobudovanou infrastrukturu brali jako nutné zlo a naopak stejné problémy snad utužovaly jejich sousedské vztahy. Většinou se do nových bytů stěhovaly mladé rodiny s dětmi. Sociální složení bylo různé, vedle instalatéra bydlel třeba inženýr, nicméně dokázali většinou vytvořit jakési sídlištní kolektivy. Někteří si v sušárnách udělali společenské místnosti, pořádali kurzy šití a promítaly pohádky pro děti. Jakmile okolí nabralo trochu smysluplný vzhled, dokonce se scházeli jako brigádníci a sázeli stromky nebo vykopávali záhony. Před domy vznikla malá hřiště pro děti, které se zde scházely. V Mostě se dokonce koupaly děti v kašně, do které jim vozili čistou vodu technické služby.
Vzpomínky na dětství na sídlišti
Na své dětství na sídlišti vzpomíná také hudební skladatel Muchov, který se s rodiči nastěhoval do paneláku jako šestiletý. Dodnes si pamatuje, jak se přes patra nesly všechny zvuky, od splachování po hádky sousedů, ale také na to, že v domě nebylo problém najít kamarády, se kterými si šli zahrát fotbal, na tatínky, kteří z části nevyužitého parkoviště vytvořili hřiště, na zimu svařili branky a v mrazech vytvořili dětem kluziště, kde kluci hráli hokej.
Různé osudy, různí lidé za stovkami stejných oken a dveří
Obyvatelé těchto sídlišť postupně své domy zateplovali a vtiskli jim alespoň jakousi jedinečnost v barevných fasádách. Problémy s únikem tepla střechou a zatékáním zase mnohdy řešili bytovými střešními nástavbami.
Problém těchto socialistických bytů spočíval především v potřebě rychlého vybudování velkého množství bytů. Vznikla obrovská jednotvárná a nudná sídliště. Na předaných bytech byly často různé nedodělky nebo silně odfláknuté detaily. V dnešní době by si nikdo takový byt nedovolil předat.
Co se týká rozměrů neboli kritizovaného bytu typu králíkárna, dnes jsme na tom stejně. Byt s dispozicí 2+1 se honosí plochou 43 m. A je k mání za pět milionů.
Sice jsme jinde, ale o moc dál jsme nepostoupili.