Je to můj Everest: Podle horolezecké ikony kyslík devalvuje výstupy a jeho použití vede k tragédiím
Foto: Vixit / Shutterstock
„Pouze 2 % výstupů se obešlo bez kyslíkové lahve,“ upozorňuje legendární horolezec. Kyslík na Mount Everestu stále rozděluje horolezeckou komunitu. Zatímco výstup bez dýchacího přístroje - úspěch, kterého jako první dosáhl Reinhold Messner v roce 1978 - je považován za vrcholné dobytí hory, dýchací pomůcka podle něj snižuje hodnotu výkonu a zavání nebezpečím.
Ačkoliv není nejvyšší hora planety pro alpinisty tou největší výzvou k překonání, má nejvyšší počet obětí na svém kontě. Podle nejaktuálnějších měření ční Mount Everest do výšky 8 848,86 metrů n. m. Dle dostupných dat dosáhlo jeho vrcholu 6 098 osob, některé opakovaně, s celkovým počtem 11 346 úspěšnými výstupy k datu z května 2022.
Během 100 let od počátku zaznamenávání v roce 1922 přišlo o život na cestě k vrcholu více než 300 osob, což nezahrnuje úmrtí na trase do základního tábora. Většina úmrtí se odehrála v posledních desetiletích, uvádí ve své publikaci A/Easy její vydavatel Akademie věd ČR.
Nejčastěji vrchol zdolal Kami Rita Sherpa (27krát, podle Českých novin naposledy v květnu tohoto roku). Z žen má na kontě nejvíce výstupů Lhakpa Sherpa (10krát). Ang Rita Sherpa drží rekord v počtu stoupání bez dýchacího přístroje (10krát).
Je to můj Everest
Výraz „Je to můj Everest" se v českém jazykovém prostředí objevuje méně často než v angličtině a vyjadřuje maximum úsilí člověka v různých situacích, ať už se jedná o složitou pracovní úlohu, nedosažitelnou lásku, nebo třeba konzumaci obří pizzy na posezení.
Horalové mají Matku a Tvář
Pojmenování Mount Everest je znám jako Qomolangma nebo Džomolangma v tibetštině („Matka světa") a Sagarmátha v nepálštině („Tvář nebes") v místech, kde se tyčí. V západním světě se jí říká Mount Everest, což je jméno, které jí dal britský generální průzkumník a zeměměřič v Indii Andrew Scott Waugh v roce 1856 na počest svého předchůdce George Everesta.
Vysokohorští premianti
První potvrzený výstup na vrchol se uskutečnil 29. května 1953, před 60 lety. Na vrchol vystoupili Novozélanďan Edmund Hillary a nepálský šerpa Tenzing Norgay. První ženou, která dosáhla vrcholu, byla Junko Tabei z Japonska v květnu 1975, více než 20 let po prvním mužském výstupu.
Příhodný čas
Lezecká sezóna na Everest trvá vlastně jen deset dní během května. Po tomto období je podzimní počasí příliš nepředvídatelné. I v těchto málo dnech se však může stát, že počasí komplikuje plány a "okno" pro výstup se smrskne na pouhé dva dny.
Kyslíku je dost, přesto existuje „zóna smrti“
Nadmořská výška přesahující 8000 metrů je označována jako „zóna smrti". Laicky se tvrdí, že v této výšce je kyslík příliš řídký. Ve skutečnosti však obsah kyslíku ve vzduchu zůstává stejný jako u hladině moře, a to 20,9 %. Rozdíl spočívá v atmosférickém tlaku, který je v této extrémní nadmořské výšce mnohem nižší. V důsledku toho je parciální tlak kyslíku zhruba třetinový oproti hladině moře, a proto je nutné zvýšit množství kyslíku ve vzduchu. To je důvod, proč se používají kyslíkové lahve. Naopak u potápěčů, kteří čelí vyššímu tlaku pod vodou, je třeba snížit podíl kyslíku, a proto se do lahví přidává helium, vysvětluje magazín A/Easy.
Kyslík devalvuje a zabíjí
Mezi profesionálními horolezci je používání kyslíku při výstupech na Everest stále spornou otázkou a označují tento fenomén jako "hybrid". Prvního výstupu na vrchol bez dýchacího přístroje dosáhl slavný italsko-rakouský horolezec Reinhold Messner v roce 1978 - společně s Peterem Habelerem, kdy na tutobezprecedentní výzvz okamžitě kývli. Na video z dosažení vrcholu se můžete podívat ve videu v úvodu článku.
Messner považuje výstupy s kyslíkem za snižující hodnotu výkonu (srovnává je s výškou kolem 6 500 metrů) a zároveň za rizikové, neboť jsou horolezci závislí na dodávkách kyslíku a při jeho vyčerpání to může vést k tragédii. Jen přibližně dvě procenta všech horolezců, kteří dosáhli vrcholu Everestu, to dokázali bez použití kyslíku.