Nanostruktury nalezené na Uralu jsou stovky tisíc let staré. Vyrobila je extrémně vyspělá civilizace, nebo někdo jiný?

Lidská víra v prastaré, avšak vyspělé civilizace je neustále otřásána novými odhaleními. Jedno z nich pak přišlo v 90. letech objevem podivných struktur v ruském pohoří Ural. Lze jejich původ racionálně vysvětlit?

Když v roce 1991 tým archeologů prováděl geologický průzkum těžby zlata v ruském pohoří Ural, byl šokován, když u břehů řek Kožim, Narada a Balbanyu objevil četné množství podivných a záhadných mikroskopických objektů – různé kovové spirály, závity a podobné předměty. Zvláštní je, že tyto kousky byly usazeny ve zhruba sto tisíc let staré hornině, tudíž nemohou být součástí moderních strojů. Miniaturní kovové součástky byly nalezeny v hloubce 3 až 12 metrů, přičemž jejich stáří vědci odhadují na 300 000 let. 

Objevené nálezy byly následně zařazeny na seznam tzv. OOPArts (z anglického Out of Place Artifacts, tedy nezařaditelné artefakty). Do této kategorie se řadí různé druhy jedinečných předmětů s nejasným původem nepasujícím do žádné související historické éry. OOPArts jsou běžně nacházeny v historických, archeologických nebo paleontologických záznamech, a spadají do kategorie anomálních nálezů. Tyto předměty zkrátka byly nalezeny tam a tehdy, kde a kdy by se nacházet neměly, a zpochybňují tak konvenční chápání historie. 

Přestože se vědci často snaží vyvozovat jednoduché a racionální závěry o těchto podivných artefaktech, mnozí se domnívají, že OOPArts mohou být jednoznačným důkazem toho, že lidstvo dosahovalo v dané době jiné úrovně civilizace nebo vyspělosti, než jakou popisují a chápou oficiální zdroje. Někteří nadšenci do konspiračních teorií se dokonce domnívají, že důvodem existence položek na seznamu OOPArts jsou mimozemské inteligentní bytosti. 

Hypotézy o mimozemšťanech, kteří v minulosti navštívili naši planetu, aby zde zanechali své vědomosti a technologie, existují ve společnosti téměř od nepaměti. Ačkoliv přímé důkazy podporující tuto teorii zatím chybí, nedá se namítat, že by přítomnost vyspělé civilizace pocházející z kosmu vysvětlovala mnohé. Pravděpodobně by však do situace současně vnesla celou řadu nových otazníků a neznámých. 

K dnešnímu dni vědci nalezli celou řadu slavných OOPArts, mezi něž patří například mechanismus z Antikythéry, turínské plátno, bagdádská baterie či londýnské kladivo. Nyní se k nim přidává také nález z Uralu. 

Drobné šrouby a cívky byly podle analýzy Ruské akademie věd v Syktyvkaru vyrobeny z mědi. Drobnější kousky však obsahují také mnohem vzácnější prvky, například wolfram nebo molybden.

Zatímco největší z těchto předmětů měří zhruba 3 cm, nejmenší dosahují rozměrů okolo 2 mm. U řady tvarů pak lze pozorovat strukturní vzorce odpovídající zlatému řezu. Vzhledem pak lze jen těžko pochybovat o tom, že se jedná o vyrobené, nikoliv přirozeně se vyskytující úlomky kovů. V průběhu výzkumů pak bylo zjištěno, že se předměty nápadně podobají miniaturním součástkám současné nanotechnologie.

Artefakty byly zkoumány na čtyřech různých pracovištích v Helsinkách, Petrohradě a Moskvě. Další výzkum těchto drobných struktur však zřejmě skončil v roce 1999 smrtí Dr. Johannese Fiebaga, hlavního badatele a původního nálezce předmětů.

Potvrzení či vyvrácení pozoruhodného původu nalezených drobných kovových tvarů není ani z jednoho úhlu pohledu dostatečně průkazné. Je zřejmé, že datování kovů představuje pro archeology mnohem větší výzvu, než je tomu například u keramiky. To je pak dáno zejména tím, že v současné době neexistuje žádná široce používaná vědecká metoda datování. Nikdo zkrátka doposud nenašel měřitelnou vlastnost kovu, která by se pravidelně měnila s časem. Proto zůstává určení původu těchto předmětů stále otázkou budoucnosti, a myšlenka, že by se pak mimozemský původ těchto „nanočástic“ v nadcházejících letech potvrdil, tak stále visí ve vzduchu.