Neandrtálci jsou variantou moderního člověka, ne samostatný druh, dokazuje tělesná podoba s arktickými indiány
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Pradávní neandrtálci se způsobem života podobají Inuitům (sami se nazývají Yuit), jež známe pod indiánským hanlivým označením jako Eskymáky. Také jejich stavba těla je podobná, přestože je dělí dlouhá historie.
V arktických krajích se častěji vyskytují lidé s kompaktní stavbou a obecně větším objemem těla v poměru k jeho povrchu. Tyto rysy pomáhají lépe udržet teplo. Světlá kůže je méně náchylná k omrzlinám než tmavá. Se všemi těmito znaky se nejčastěji setkáme u severských národů, jako jsou Eskymáci, Samové (Laponci) a původní obyvatelé Sibiře. Přesto jsou některé reflexy všem skupinám lidí společné, například třas svalstva k vyprodukování tepla. Rozhodující adaptace člověka na klimatické podmínky má biologickou, ale i specificky kulturní povahu, například oděvy, příbytky či užívání ohně, píše Hans-Joachim Zillmer ve své kontroverzní knize Evoluce – podvod století. Neandrtálci a další podvrhy lidských dějin. Potlačovaná fakta. Zakázané důkazy.
Podoba neandrtálců
Kosterní pozůstatky neandrtálců vykazují zvláštní kombinaci takových znaků. Kromě lebky a spodní čelisti se týkají stavby těla jako takové. Neandrtálci měli sporou, podsaditou postavu o výšce 1,60 až 1,70 metru. Muži vážily průměrně 70, ženy asi 55 kilogramů. Těžké kostře odpovídaly vyvinuté svaly. V poměru k trupu byly údy spíše krátké, podobné jako u dnešních arktických národů, Eskymáků a Laponců.
K tomuto tématu píše také Stanislava Jarolímková v knize Zajímavosti světových dějin 1 toto: „Typické pro většinu Eskymáků je to, že zejména u mužů jsou dolní končetiny jakoby zakrslé, jelikož tráví většinu života v kajaku, kde mají nohy skrčené a příliš je nepoužívají, zatímco ruce a horní část těla neustále namáhají a trénují.“
Neandrtálci lépe přizpůsobení
Tito lidé byli očividně dobře přizpůsobeni chladnému podnebí: „U dnešního člověka souvisí tělesné proporce úzce se zeměpisnou šířkou jejich životního prostoru.“ Za tímto účelem se určuje poměr hmotnosti k velikosti, a délka trupu k délce končetin. Na základě těchto měr se z průměrných hodnot populace počítají takzvané hlavní komponenty, které autor knihy představil v diagramu Tělesné proporce, z něhož jasně vyplývá, že „tělesná stavba je tím kompaktnější, čím je podnebí chladnější. Neandrtálci byli očividně adaptováni na drsné povětrnostní podmínky“, což jinými slovy vysvětluje autor pod diagramem takto: „Kompaktně stavěný neandrtálec byl chladnému podnebí přizpůsoben ještě lépe než Inuité“.
Autor knihy vznáší otázku:
Mýlíme se, pokud z výše uvedené logiky usuzujeme na společného předka neandrtálců a kromaňonců?
(Tzv. člověk kromaňonský je vědecky nepřesné označení pro mladopaleolitického Homo sapiens sapiens – pozn. aut.)
Podle Zillmera ve své knize podává důkazy, že nástroje neandrtálců a raně moderních lidí se mohou vyskytovat spolu a dokonce ve zdánlivě patném totiž obráceném pořadí vrstev – jakoby proti domnělému směru vývoje. Dále říká, že tato „záhada“ neandrtálců se vyřeší, když na ně přestaneme myslet jako na primitivnější model nebo dokonce jako na mrtvou větev lidského vývojového stromu.
Neandrtálci byli adaptováni na polární podmínky skvěle
Timothy D. Weawer v roce 2003 zkoumal tvar a vlastnosti stehenních kostí různých žijících i vymřelých národů. Z tohoto hlediska se dnes žijící lidé liší podle klimatických podmínek v příslušném životním prostředí: například Východoafričané a Západoafričané v teplejším od Britů, Aleutů a Inuitů v chladnějším podnebí. Podle toho spadá moderní člověk do první a evropský neandrtálec do druhé skupiny. Podle Zillmera tak máme potvrzeno, že neandrtálci byli zcela jednoduše lépe přizpůsobeni chladným až arktickým poměrům než (moderní) lidé. Speciálním zkoumáním proporcí lidského těla dospívá autor dokonce k závěru, že těla neandrtálců svědčí o hyperpolární adaptaci.
Z předka sourozencem?
Tyto vlastnosti obyvatel chladných podnebných pásem zajišťují lepší hospodaření s teplem než u lidí v tropech. Podle časopisu Science rozdíl spočívá ve změnách v dědičnosti resp. v mitochondriích. Podle nálezů „pravých“ lebek neandrtálců – autor knihy tvrdí, že jejich stáří je mnohonásobně mladší, než se dosud usuzovalo – již neandrtálec nevypadá jako předchůdce moderního člověka, natož pak jako samostatný druh, ale jako chladu obzvlášť dobře přizpůsobená forma či varianta moderního člověka.
Tento předpoklad se opírá o popsané výzkumy: tvar a vlastnosti stehenní kosti nejsou u neandrtálců extrémní, ale podobají se kostem dodnes žijících původních obyvatel Aleutských ostrovů (u Aljašky). Drsné klimatické podmínky na pobřeží Beringova moře přinutily obyvatele, kteří pravděpodobně přišli ze Sibiře, aby se lépe přizpůsobili. Aleuti, takzvaní „arktičtí indiáni“, se od Inuitů (Eskymáků) liší kulatými obličeji, vyjadřuje svoje názory autor knihy Hans-Joachim Zillmer.