Neandrtálci nežili v jeskyních a zřejmě ani ne ve starší době kamenné
Foto: Viktor Osipenko / Shutterstock
Je vědecky potvrzeno, že neandrtálci byli zcela jednoduše lépe přizpůsobeni chladným arktickým poměrům než „moderní“ lidé. Speciálním zkoumáním proporcí lidského těla dospěli vědci dokonce k závěru, že těla neandrtálců svědčí o hyperpolární adaptaci.
Neandrtálci nežili v jeskyních, ačkoliv například v kasové jeskyni u Euskirchenu v Německu byla asi v jednom výklenku stěny jeskyně zabudována chýše. V chýši nebo před ní měli obyvatelé ohniště, z něhož byly nalezeny zbytky popela. Na volném prostranství stavěli neandrtálci chýše nebo stany ze dřeva, velkých kostí a kůží, popisuje Hans-Joachim Zillmer ve své kontroverzní knize Evoluce – podvod století. Neandrtálci a další podvrhy lidských dějin. Potlačovaná fakta. Zakázané důkazy.
Hans-Joachim Zillmer, původně stavební inženýr dychtící po poznatcích o vývoji vesmíru, Země a všeho tvorstva, potřeboval všechno vidět na vlastní oči. Po vykopávkách v Paluxy River v Texasu zjistit, že vědecké poznatky jsou v mnoha případech rozporné a začal tyto rozpory shromažďovat. Již v jeho starší knize Darwinuv omyl autor dokazoval, že žádná evoluce neproběhla a časová údobí s touto teorií spjatá jsou pojatá naprosto chybně. Od roku 1998, kdy knihu napsal, se již několik jeho předpovědí splnilo. Nově prováděné určování stáří v roce 2004 rovněž potvrdilo, že většina lebek neandrtálců řazených do starší doby kamenné je mladší až o 28 000 let, než se dosud předpokládalo…
Staré (nebo mladší?) chýše z kůží a kostí
V Rusku a na Ukrajině byly nalezeny pozoruhodné stopy po neandertálských chýších, jež byly budovány ze zvířecích kůží na kostře z větví a mamutích kostí. Zvenčí byly obloženy masivními mamutími kostmi a kly.
Zdejší kraj tvořila úrodná step, jež byla v 5. až 3. tisíciletí př. n. l. též domovem předskytské kultury kurhanů (kurgan/kurhan je turecký a ruský výraz pro hrobní mohylu). To je období, kam nové datování klade kosti raně moderního člověka kultury aurignacienu ([óriňasien] je první jasně mladopaleolitická kultura, jejímž nositelem je již homo sapiens. Spadá do starší fáze mladého paleolitu a je datován přibližně do období před 28 až 38 tisíci let – pozn. aut.).
Například hrob z polské Nowoiolky, kde byla nalezena kostra podobná neandertálské vedle řetízkové zbroje a několika železných hrotů k oštěpům. Srovnání této kostry s kostrami kultury kurhanů je zajímavé už z geografických důvodů, neboť do domovských krajů kurhanského respektive skytského lidu byli ještě před jeho vznikem zatlačeni neandrtálci a raně moderní lidé (aurignacien) z ledového severu. V ruské tundře, například v obci Puškari, byly nalezeny chýše, jež se podobají příbytkům neandrtálců, byly však přisouzeny moderním lidem z mladší doby kamenné.
Datování podle zvířat
Také antilopa sajga, která se za posledního (údajně) chladného období vyskytovala celoplošně v savaně porostlé stromy sahající v Eurasii od jižní Francie po Beringovu úžinu, žije ještě dnes v téže oblasti, kam se stáhli někdejší „lidé doby kamenné“, tedy v oblasti Černého a Kaspického moře, zatímco mamuti, sloni, hyeny a nosorožci také žijící v Eurasii vymřeli. V domnělém chladném období žili v Evropě i lvi, jak dokládají údajně 32 000 let staré kresby raně moderního člověka v Chauvetově jeskyni ve Francii.
Mrazuvzdorní neandrtálci i Mongolové
Při srovnání neandrtálců s příslušníky stepních národů v oblasti Černého a Kaspického moře upoutá pozornost fakt, že tvář a tělo Mongolů jsou stavěny tak, že nabízejí ochranu před extrémním chladem. Tělo i obličej jsou maximálně zaoblené. Povrch těla je v poměru k objemu menší, aby se snížily tepelné ztráty. Nos je kvůli nebezpečí omrzlin malý, stejně tak nosní dírky. Oči jsou chráněny očními víčky, která jsou skutečnými váčky tuku, a je ponechán jen velmi malý otvor, právě tak, aby ještě umožnil dobré vidění, zároveň však chránil před ledovým větrem sibiřské zimy, píše Zillmer.
Jestliže měl být neandrtálec v porovnání s kromaňonci lépe adaptován na studenější klima, znamená to, že neandrtálci buď vůbec neopouštěli jeskyně, nebo museli neustále nosit oděv, aby se chránili před chladem. Jako surovina pro výrobu oděvů byly rozšířeny zvířecí kůže, které neandrtálci pěstními klíny zbavovali tuku a šlach. Po vysušení se z kůže ušila příslušná část oděvu.
Je vědecky potvrzeno, že neandrtálci byli zcela jednoduše lépe přizpůsobeni chladným arktickým poměrům než „moderní“ lidé. Speciálním zkoumáním proporcí lidského těla dospěli vědci dokonce k závěru, že těla neandrtálců svědčí o hyperpolární adaptaci, předkládá ve své knize Evoluce – podvod století Hans-Joachim Zillmer.