Nebuď buran: Nehody ve společnosti při jídle. Zakopnout řízek pod stůl či zašlapat salát do koberce?

Nehody jsou běžnou součástí společenského života; nikdo není dokonalý. Důležitá je prevence, je vždy lepší nehodám předcházet, než je řešit. Každá společenská událost v obě skrývá množství nástrah.

Nehody jsou běžnou součástí společenského života; nikdo není dokonalý. Důležitá je prevence, je vždy lepší nehodám předcházet, než je řešit. Každá společenská událost v obě skrývá množství nástrah.

Tohle neriskujme

Vyhýbáme se všem činnostem, které zvyšují riziko nehody, zvláště konzumace jídla v improvizovaných podmínkách, vestoje, jednou rukou, se skleničkou v ruce. Pokud vůbec se rozhodneme podstoupit zvýšené riziko a jídlo si naložíme, pak volíme jen takové pokrmy, které dokážeme sníst bez krájení a složité manipulace.

Na talířek si naložíme jen takové množství jídla, které nám nebude přepadávat přes okraj. Vynecháme raději majonézy, dresinky, omáčky, krémy, tedy vše, co nám spolehlivě ukápne na kravatu. Kuřecí řízečky mohou být záludné tím, že budou tuhé, a nemůžeme je napíchnout na vidličku a okousávat kolem dokola. Vyhneme se také špízům, které musíme stahovat z jehly, kuřecím stehnům, která musíme držet a okusovat z kosti, nebo obloženým chlebíčkům sestávajícím z několika součástí, kde alespoň jedna skončí na saku či lépe na zemi.

Neuklízíme ani po sobě

Jestliže nám cokoliv upadne na zem, pamatujme si, že ve společnosti nejsme kvůli úklidu, ale jsme tam jako hosté. Neuklízíme ani to, co jsme způsobili sami, na to tam je školený a příslušnými nástroji vybavený personál.

Řízeček

Co tedy děláme s kuřecím řízečkem, který nám při nabírání překládacím příborem upadl na zem? Nemůžeme prostě odejít, protože by na něm mohl někdo uklouznout. Přirozenou reakci – zvednout ho – okamžitě vyloučíme. Předně: jak bychom při zvedání vypadali? Nejsme-li modelka, asi bychom nepůsobili příliš esteticky…

Kdybychom spadlý řízeček zvedli ze země, začneme řešit co s ním. Položili bychom ho na svůj talířek? Nebo zpátky na rautový stůl? Nebo bychom s ním dokonce chodili po sále a hledali obsluhu nebo koš? Ač se to vzpírá našemu spořádanému vychování, nejjednodušší řešení je jediné: prostě spadlý předmět nenápadně zakopneme pod stůl, tam v klidu počká, až ho po ukončení recepce personál najde a uklidí. Buďme si jisti, že náš řízeček nebude jediný…

Příbor, ubrousek atd.

Totéž se týká vidličky nebo ubrousku, prostě všeho, co můžeme nohou zasunout pod stůl.

Hromádka salátu

Máme-li ovšem velkou smůlu a spadne nám hromádka například bramborového salátu uprostřed sálu, kopáním si nepomůžeme. Opět je naší první povinností zabránit tomu, aby na „naší“ hromádce někdo uklouzl. Postavíme se tedy nad postižené místo tak, aby nikdo do salátu nestoupl, a dále klidně konverzujeme s partnerem nebo jíme to, co nám zbylo na talířku. Přitom ovšem nenápadně vyhlížíme někoho z personálu. Jakmile se servírka přiblíží, přivoláme ji pohledem a nenápadně ukážeme, co „se tady stalo“. Pak stále ještě vyčkáváme až do chvíle, kdy se servírka dostaví s lopatkou, a když je v bezpečné vzdálenosti, spiklenecky jí pohledem poděkujeme a sebejistě odcházíme pro další porci.