Nejkratší válka trvala jen 38 minut. Zabitých bylo na 500
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Nejkratší válka v dějinách netrvala ani hodinu, přesto si vyžádala mnoho životů. Válka však měla velký vliv na zrušení otroctví. Anglo-zanzibarskou válku je velkorysé nazývat "válkou".
Celý konflikt trval mezi 38 a 45 minutami a vítězství bylo směšně jednostranné, přesto se tento střet mezi britským královským námořnictvem a tvrdohlavým sultánem z roku 1896 běžně uvádí jako nejkratší válka v historii. Proč vlastně vznikla a kdo tedy vyhrál?
Důležitý Zanzibar
Zanzibar je dnes poloautonomní ostrovní stát u pobřeží Tanzanie v Indickém oceánu, ale v 19. století byl zanzibarský sultanát mocnou obchodní říší ve východní Africe. Ze zanzibarských přístavů vyplouvaly lodě se slonovinou a kořením z africké pevniny a vracely se s textilem a zbraněmi. Jak ale vysvětluje novinář specializující se na historii Dave Roos, nejvýnosnějším obchodem na Zanzibaru však byli zotročení Afričané.
Podle časopisu The Historian bylo ještě v 80. letech 19. století ze Zanzibaru prodáno a vyvezeno přibližně 25 000 až 30 000 zotročených lidí. Zanzibarský sultán, který vládl z královského paláce, na obchodu s otroky bohatl, i když se Britové snažili tuto praxi ukončit nájezdy na lodě podezřelé z obchodu s otroky v Indickém oceánu.
Zanzibar pod britskou nadvládou
V roce 1890 podepsala Británie s Německem smlouvu, která oběma imperiálním státům v Africe vymezila samostatné "zóny vlivu", a Zanzibar se stal britským "protektorátem" - ne zcela kolonií, ale stále pod palcem britské vlády a armády.
Poté, co Britové vyhlásili Zanzibar protektorátem (ne že by do toho místní obyvatelé měli co mluvit), chtěli dosadit sultána, který by ukončil zanzibarský obchod s otroky a obecně plnil britské příkazy v regionu. Jejich volba padla na Hamada bin Thuwainiho, probritskou "loutku", která se v roce 1893 stala pátým zanzibarským sultánem.
Pryč s novým sultánem
Thuwaini vládl tři roky, ale 25. srpna 1896 nečekaně zemřel. Proslýchá se, že byl otráven svým synovcem Chálidem bin Bargašem, který se okamžitě usadil v paláci jako další zanzibarský sultán.
Britové neměli Bargaše rádi. Byl příliš nezávislý a nebyl ochoten se podřídit jejich požadavkům. Britská vláda proto přistoupila k oblíbené praxi 19. století zvané "diplomacie dělových člunů". Namířili na palác kanóny tří válečných lodí a zdvořile požádali nového sultána, aby do 9 hodin ráno následujícího dne odjel.
Proč válka trvala jen 38 (nebo 42) minut
Bargaš se nikam nechystal. Vytáhl těžká dělostřelecká děla a kolem zdí paláce rozmístil dle encyklopedie Britannica 3 tisíce obránců (většinou civilistů a otroků). V osm hodin ráno 26. srpna oznámil britskému konzulovi Basilu Caveovi: "Nemáme v úmyslu stáhnout naši vlajku a nevěříme, že byste na nás zahájili palbu." Cave, vždy zdvořilý, odpověděl, že Britové by raději neútočili, "ale pokud neuděláte, co vám řekneme, určitě to uděláme".
Když hodiny odbily devátou hodinu ranní, Britové svůj slib splnili. Všech 5 válečných lodí královského námořnictva zahájilo palbu a neúnavně ostřelovalo palác a přilehlý harém. O třicet osm, čtyřicet nebo čtyřicet tři minut později, podle toho, kterému zdroji věříte, bylo bombardování zastaveno, když byla sultánova obrana zcela zničena a nad zbytky paláce byla vztyčena bílá vlajka kapitulace. V té době už byl sám Bargaš dávno pryč. Dvě minuty po zahájení bombardování uprchl z paláce a hledal útočiště na německém konzulátu.
Důsledky války
Na tak krátkou válku byl počet obětí velký, i když nerovnoměrný. Při ostřelování přišlo o život zhruba 500 zanzibarských bojovníků, ale byl zraněn jen jeden britský námořník. Po Bargašově rychlém odchodu Britové dosadili nového sultána, který v roce 1897 okamžitě zakázal obchod s otroky na Zanzibaru. Zřejmě viděl, co se stalo tomu předchozímu.