Setkání Diogena ze Sinópé a Alexandra Velikého je jednou z nejdiskutovanějších historek z dějin filozofie
Foto: Public domain, Wikimedia commons
Alexandr Veliký byl slavným řeckým vojevůdcem, který podporoval vzdělanost a byl známý svou inteligencí i moudrostí. Ve své době se těšil veliké úctě. Ale patrně ne u všech.
Alexandr Veliký, známý také jako Alexandr III. nebo Alexandr Makedonský, byl makedonský král, který svrhl Perskou říši, přenesl makedonské zbraně do Indie a položil základy helénistického světa územních království. Již za svého života byl předmětem bájných příběhů, později byl líčen jen jako hrdina, jehož sebejistota byla neochvějná. Přesto existoval člověk, který jej přinejmenším velmi zaskočil.
Legendární setkání Alexandra Velikého a Diogena
Setkání Diogena ze Sinópé a Alexandra Velikého je jednou z nejdiskutovanějších historek z dějin filozofie. Existuje celá řada různých verzí. Ty nejpopulárnější ji líčí jako důkaz Diogenova pohrdání autoritami, bohatstvím a slušností.
Plútarchos a Díogenés Laërtius uvádějí, že Alexandr a Diogenés zemřeli ve stejný den, v roce 323 př. n. l.. Ačkoli je tato shoda podezřelá, protože datum úmrtí ani jednoho z nich nelze jednoznačně ověřit, stala se tato příhoda a vztah mezi oběma muži v průběhu staletí předmětem mnoha literárních a uměleckých děl, od spisů Diogena Laërcia až po dramatickou rekonstrukci setkání Aleḳsander un Dyogenes od Davida Pinského z roku 1930, včetně spisů ze středověku, několika děl Henryho Fieldinga a možná i Shakespearova Krále Leara.
Cynik Diogenés
Starořecký filozof Diogenés, známý jako otec cynismu, se proslavil mnoha zajímavými interakcemi, zejména se slavným řeckým vojevůdcem Alexandrem Velikým. Diogenés ze Sinópé se údajně vymykal běžným normám starověkých Athén. Spal v obrovském keramickém hrnci, odmítal veškeré pohodlí a přepych, a dokonce žebral na ulici, což bylo v té době velmi neobvyklé. Za bílého dne chodil po ulicích s lucernou v ruce a říkal lidem, že hledá jednoho poctivého člověka. Následně tvrdil, že žádného nenašel. Označení „cynik“ mělo kdysi diametrálně odlišný význam, než jak jej chápeme dnes. Slovo cynik pochází ze slova κύων neboli kynos, což znamená „pes“, a bylo použito k popisu psího chování Diogena, který žil na ulici, někdy jedl syrové maso a vykonával potřebu na veřejnosti podobně jako pes.
Za Diogénem se sjíždělo celé Řecko
Navzdory svým výstřednostem byl Diogenés moudrý filozof. Jeho postřehy o životě, politice a společnosti byly překvapivě trefné, i když byly často vyjádřeny hanlivým způsobem. Diogenés se proslavil tím, že se příliš nestaral o názory ostatních a bylo mu jedno, jestli před ním stojí král nebo otrok, ke všem se choval stejně (rozumějte špatně). Když se o jeho podivném životním stylu a moudrých názorech dozvědělo celé Řecko, lidé za ním cestovali ze všech koutů země, někteří z úcty, jiní jen ze zvědavosti.
Alexandr Veliký se setkává s Diogénem
Diogenés se stal tak známým, že se do řad jeho obdivovatelů zařadil i samotný Alexandr Veliký, slavný řecký vojevůdce, který rozšířil helénismus po celém světě. Alexandr, který byl žákem antického filozofa Aristotela, si velmi vážil moudrých mužů, jako byl právě Diogenés, a proto se rozhodl, že se s filozofem osobně setká.
Vydal se do Korintu, kde Diogenés v té době žil. Podle Plútarchova vyprávění spolu oba muži prohodili jen několik slov. Alexandr narazil na Diogena, když se filozof vyhříval na ranním slunci. Alexandr byl nadšen setkáním se slavným myslitelem a zeptal se ho, zda pro něj může něco udělat. Diogenés mu jen suše odpověděl: „Posuň se trochu doprava, zacláníš mi slunce.“ Říct tak velkému válečníkovi, ať „nezaclání“, bylo přinejmenším urážlivé. Alexandr se však nenechal rozhodit a prohlásil: „Kdybych nebyl Alexandrem, přál bych si být Diogénem.“ A tato slavná historka se od té doby vypráví v různých variantách po celém.