Při sečení trávy nalezl největší poklad zlata v Evropě

Při sečení trávy nalezl největší poklad zlata v Evropě

Foto: nikkytok / Depositphotos

Publikováno:
4 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Zlatý poklad nalezl náhodně nádeník při jeho běžné činnosti, při sekání trávy. Došlo k tomu v 18. století u Podmokel na Rokycansku. Nádeník objevil keltské mince na břehu potoka.

Obsah článku
  1. Kdy byl poklad nalezen?
  2. Jan Koch, zvaný Janota
  3. Kníže Karel Egon Fürstenberk
  4. Císařovna Marie Terezie
  5. Odhad odborníků
  6. Mladší doba laténská
  7. Národní muzeum
  8. Místo nálezu
  9. Proč tam někdo poklad ukryl?

Kdy byl poklad nalezen?

Pro nádeníka a pro Karla Egona Fürstenberka a pro archeology je významným dnem 12. července roku 1771. V ten den totiž objevil nádeník při sekání trávy na břehu potoka u Podmokel na Rokycansku zlaté keltské mince, tzv. duhovky.

Jan Koch, zvaný Janota

Tak se jmenoval nádeník, který byl všímavý při sekání trávy. Jak je možné, že mince byly v bahně vidět? Příčinou byla prudká bouře, která se v této lokalitě přehnala začátkem června 1771. Janu Kochovi, zvanému Janotovi neuniklo, že vzedmutá voda potoka podemlela na jednom místě břeh a že tam leží něco lesklého. Šel to blíže prozkoumat a zjistil, že se v bahně leskne mnoho žlutých oválů. Jan Koch je vzal a přinesl je dětem do chalupy na hraní. Tím však nález nekončil, na břehu potoka objevil další zlaťáky, a dokonce i velkou bronzovou nádobu naplněnou lesklými mincemi.

Kníže Karel Egon Fürstenberk

Ačkoliv na břehu potoka našel keltské mince nádeník Jan Koch, zpráva o jeho nálezu se brzy donesla k úředníkům majitelé zdejšího panství. Většina mincí byla těmto úředníkům panství knížete Karla Egona Fürstengerka odevzdána. Jednalo se asi o 5000 až 7000 zlatých keltských mincí přibližně o celkové hmotnosti 40 až 50 kilogramů. Většina duhovek byla roztavená a zpracována na dukáty.

Císařovna Marie Terezie

Císařovna Marie Terezie měla v té době na nálezu svůj zákonný podíl, který ovšem odmítla. Kníže nechal většinu pokladů odvézt do Prahy, kde nechal duhovky přetavit na dukáty, konkrétně na 7374 tereziánských dukátů s letopočtem 1771 a 5000 dukátů s podobiznou knížete Fürstenberka a s jeho erbem a letopočtem 1772.

Na podíl z nálezu měla zákonný podíl získat Marie Terezie, ovšem odmítla to
Na podíl z nálezu měla zákonný podíl získat Marie Terezie, ovšem odmítla to | Zdroj: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons

Odhad odborníků

Podle odborníků se na břehu potoka ukrývala velká bronzová nádoba s 5000-7000 zlatými mincemi a nákrčník nebo náramek také ze zlata po dvě tisíciletí. První písemná zpráva ale pochází z 18. století.

Mladší doba laténská

Podle archeologů tento poklad na břeh potoka uložil někdo přibližně po polovině prvního století před naším letopočtem, v mladší době laténské. Nález má obrovskou historickou hodnotu, jelikož se jedná o první mince, které se razily n území českých zemí.

Národní muzeum

Pokud si chcete prohlédnout tyto vzácné mince, nalezené nádeníkem u Podmokel na Rokycansku, pak se vydejte do Národního muzea. Dochovalo se několik desítek mincí, kromě Národního muzea jsou k vidění i některých zahraničních muzejních sbírkách.

Místo nálezu

Místo, kde byl poklad nalezen leží asi 700 metrů severovýchodně od Podmokel a je označeno malým pomníčkem se slavným letopočtem 1771. Obec místo upravila a doplnila informační tabulí.

Proč tam někdo poklad ukryl?

V této otázce panují dohady. Někteří odborníci se přiklánějí k názoru, že do břehu potoka zakopal zámožný Kelt v nejisté době, kdy se vláda tohoto etnika blížila v českých zemích ke svému zániku. Jiní se přiklánějí k možnosti, že bronzová nádoba měla svůj mystický význam a Keltové ji používali často při náboženských obřadech. Jinak oblast v povodí Berounky patřila ke keltským osídlením.

Až do roku 2012 to byl největší poklad zlata v Evropě, respektive ve světě. Dodnes je druhý největší. Někdy v roce 2012 byl nalezený ve Francii poklad, který měl o něco více mincí a byl i o něco větší,

uvedl archeolog Martin Čechura.

Reklama
Zdroje článku:
Reklama