Pražští památkáři úřadují v budově, jejíž majitel byl vyhozen z okna
Foto: Jan Sommer / Creative commons, CC-BY-SA
Budova Národního památkového ústavu v Praze je chráněná jako kulturní památka České republiky. V současnosti slouží jako administrativní budova pro pražské územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu (NPÚ). Kromě jiných služeb veřejnosti sem ústav umístil své informační centrum a prodejnu publikací. Samotná budova má dlouhou a zajímavou historii.
Pracoviště Národního památkového ústavu sídlí v ulici Na Perštýně na Starém Městě. Ulice nese jméno po měšťanovi a sladovníkovi Jiřím Kasíkovi zvaném z Pernštejna (Perštýna), popisuje web NPÚ.cz.
Rozlehlý dům s klasicistní fasádou má dvě dvorní křídla, čtyři podlaží a kamenné sklepy z období vrcholného středověku; později byl přestavěn na pivovar. V roce 1641 jej koupil Jaroslav Bořita z Martinic pro potřeby purkrabství Pražského hradu, které objekt vlastnilo až do 19. století. Evidentně odsud se vzal název Purkrabský pivovar.
Jaroslav Bořita z Martinic byl královský místodržící v Čechách, jehož stihla strašná událost. 23. května 1618 byl jedním ze tří defenestrovaných během třetí pražské defenestrace konané na Pražském hradě. Akce byla demonstrativním aktem odporu českých stavů proti porušování Rudolfova majestátu, listiny potvrzující svobodu náboženství v Čechách. Událost se obešla bez obětí na životech.
Veřejná encyklopedie uvádí, že bývalý Purkrabský pivovar čp. 356 v ulici Na Perštýně 12 na Starém Městě v Praze je rozsáhlý obytný dům vzniklý postupnými úpravami a spojením několika původně středověkých objektů, v průběhu staletí opakovaně přestavovaných.
Roku 1848 dostal dům spolu se zvýšením o dvě patra v zásadě svou nynější pozdně klasicistní podobu. V průběhu 19. století zde také sídlilo nakladatelství Jaroslava Pospíšila, vydavatele časopisu Květy a knih Boženy Němcové, K. J. Erbena, M. D. Rettigové a dalších autorů. V 19. a ve 20. století byl dům opakovaně přestavován a v roce 1964 se stal nemovitou kulturní památkou.
Co vše dům NPÚ ještě pamatuje
Co se dlouhé historie domu týče, tak jeho tehdejší význam byl vlastně dán skvělou polohou. Byl u jedné z nejdůležitějších komunikací ve středověké Praze, a to - spojnicí mezi Pražským hradem, staroměstskými tržišti a Vyšehradem. A v nedaleké vzdálenosti od brány Sv. Martina ve staroměstských hradbách. Ta byla vybudována ve 13. století právě do míst dnešní křižovatky Národní třídy se Spálenou ulicí, nedaleko Pernštýna.
Brána svatého Martina, řečená také Zderazská brána, je zaniklá brána opevnění pražského Starého Města. Stála při ústí ulice Na Perštýně do ulice Národní. Touto branou pokračovala cesta ze Starého Města dále ulicí Spálená na Zderaz a Vyšehrad. Jméno nesla po nedalekém kostele svatého Martina.
Pokud by se dalo podívat pod základy, odborníci v místě nynějšího domu tuší pozůstatky románské zástavby. Dosud se to ale žádným archeologickým výzkumem nepodařilo ověřit. Zachovaná sklepení domu jsou ale částečně gotického původu. V té době se na nynější široké parcele nacházely dva měšťanské domy, nejspíše oddělené průjezdem do dvorů, popisuje veřejná encyklopedie na základě odborných publikací o Praze.