22. říjen 1051, průlet komety Encke: V jediný okamžik proniklo světlo do indiánské observatoře Ocmulgee
Foto: Skhamse1 / Creative commons, CC-BY-SA
Byla podzemní síň mississippských indiánů astronomickou observatoří a důmyslným vědeckým přístrojem, který měl své konstruktéry varovat před blížící se katastrofou přicházející z nebes?
Před tisíci lety vynosili indiáni z kmene Creeků mnoho košíků zeminy ze záplavového území řeky Ocmulgee (v oblasti Ocmulgee Mounds v Maconu ve státě Georgia) na skalnatý výčnělek vysoko nad vodou. Pomocí kamenných motyk a říčních škeblí, které používali jako lopatky, zde navršili Velký chrámový pahorek, středisko slavností a rituálů, například těch souvisejících se smrtí, dozvídáme se z knihy Průvodce po mystických místech světa autorky Sarah Bartlettové.
Video o celém archeologickém nalezišti a podzemní observatoři můžete shlédnout zde:
Přesně naproti pahorku pak zhruba roku 1015 n. l. vybudovali tehdejší domorodci z řad mississippské mohylové kultury - z hlíny podzemní síň, kde mužští členové kmene očišťovali svá těla půstem. Uprostřed se nacházelo ohniště, nad ním ve stropě otvor na odvádění kouře a kolem dokola sezení pro padesát mužů. Přímo proti dveřím byl umístěn oltář ve tvaru orla s okem jako dvouocasou kometou, na nějž mělo údajně dopadat světlo proudící dovnitř dveřmi v jeden konkrétní den v roce. Tímto dnem byl 22. říjen, což není ani letní slunovrat, ani jarní rovnodennost, ale datum, kdy v 11. století vrcholil meteorický roj Taurid vyvolaný kometou Encke. Z toho lze podle Sarah Bartlettové usuzovat, že Creekové neboli často upínali zvídavý pohled k obloze…
Podrobněji o stavbě
Jinak řečená „zemní chýše“ v archeologickém nalezišti Ocmulgee Mounds v Maconu ve státě Georgia je jedinečnou stavbou mezi archeologickými nalezišti původních obyvatel na jihovýchodě USA. Jedná se o kruhovou stavbu zcela pokrytou hlínou s výjimkou kouřového otvoru uprostřed střechy, který umožňoval únik kouře z centrálního ohniště. Vstup do hliněné místnosti byl z východu - nízkou, dlouhou, zeminou pokrytou chodbou připomínající tunel. Člověk se musel krčit nebo plazit, dokud nedosáhl centrální kruhové komory, a teprve pak se mohl znovu plně vzpřímit. Podle legendy o stěhování indiánského kmene Creek byla tato stavba místem, kde se válečníci kmene shromažďovali, „aby se postili a očistili svá těla", vstup byl tedy pravděpodobně omezen výhradně na muže.
Unikátní interiér
Konstrukce hlavní komory odhalovala hluboké kulturní a architektonické dědictví minulosti. Její kruhový tvar byl ohraničen nízkou stěnou, a ve svém středu měla čtyři masivní sloupy, které podpíraly střešní trámy. Tyto trámy byly pokryty vrstvou zeminy, tvořící přirozenou střechu stavby, a uprostřed střechy byl velký otvor, kterým unikal kouř, popisuje portál megalithic.co.uk. Nejzajímavějším prvkem v komoře bylo velké ohniště, obklopené řadou 47 sedadel vyhloubených do hliněné podlahy. Sedačky měly záhadný otvor, který mohl sloužit k ukládání osobních předmětů.
V západní části komory bylo vyvýšené místo ve tvaru ptáka, pravděpodobně dravce, symbolizujícího orla či sokola, dvěma prominentními symboly indiánské kultury Creeků. Na dravci byl znázorněn vzácný „motiv rozvětveného oka", připomínající kometu, který je považován za nejstarší známý příklad tohoto symbolu v jihovýchodní a středozápadní Americe. Zde se také nacházela tři vyvýšená sedadla, určená zřejmě pro důležité osoby, což zvyšovalo celkový počet míst k sezení na padesát.
Kofeinový rituál
Jediným artefaktem nalezeným v komoře byla velká lastura, používaná při rituálech s „černým" a „bílým" nápojem. Tento čaj byl připravován z listů rostliny cesmíny yaupon s extrémně vysokým obsahem kofeinu, mnohem koncentrovanějším než káva. Jeho vlastnosti způsobovaly rychlou absorpci kofeinu do krevního oběhu, čímž poskytoval silný stimulační účinek.
Archeoastronomie podzemní observatoře
Ocmulgee byla postavena na vrcholu srázu nebo náhorní plošiny, takže měla nerušený výhled na východní oblohu. Stavba měla orientaci východ-západ, ale podle badatelů se její vchod orientoval podle východu slunce 22. února a 22. října místo podle jarní rovnodennosti (21. března). „Pomocí softwaru nazvaného The Photographer's Ephemeris se mi podařilo tuto orientaci potvrdit,“ popsal badatel, oceňovaný spisovatel a filmař Gary C. Daniels pro portál Lost Worlds (Ztracené světy).
Vědci se neshodnou, zda by mohla 5000 let stará hvězdná mapa být důkazem ztracené vyspělé civilizace
Proč si stavitelé vybrali toto datum místo jarní rovnodennosti?
Byla v tento den nějaká významná astronomická událost, kterou chtěli označit? V naší současné době představuje 22. říjen vrcholnou noc meteorického roje Orionid. Před 1000 lety však v důsledku precese rovnodennosti vrcholily Orionidy o 14 dní dříve, 8. října. Meteorický roj Taurid, který dnes vrcholí 5. listopadu, by však v té době vrcholil také o 14 dní dříve, tj. 22. října.
Magické úlomky, světlo i výhled na oblohu
Tauridy vznikly z úlomků komety Encke. Podle Danielse se zdá, že tento roj, který vytváří velkolepé ohnivé koule, pochází z asterismu plejády v souhvězdí Býka. Jak již bylo uvedeno dříve, v západní části síně Ocmulgee se nacházela plošina nebo oltář ve tvaru ptáka. Tento pták měl kolem oka vzor známý jako "motiv rozvětveného oka", který měl tvar dvouocasé komety." Před 1000 lety 22. října tedy mohlo sluneční světlo procházet vchodem do síně a dopadat na plošinu ptáka s magickým motivem tvaru komety. Té noci by došlo k vrcholu aktivity meteorického roje Tauridů.
Záhadný indiánský kmen „Mimozemští předci“ nám i po 700 letech zanechal černočernou oblohu a divoce…
Datum potvrzeno
„Pomocí programu Stellarium se mi navíc podařilo zjistit, že plejády byly 22. října roku 1015 těsně po půlnoci velmi vysoko na obloze, a tudíž viditelné kouřovým otvorem podzemní místnosti. Právě toto souhvězdí, z něhož meteorický roj Taurid pochází, by tedy bylo viditelné přímo nad hlavou skrze kouřový otvor,“ potvrdil starověkou skutečnost Gary C. Daniels.