Původní obyvatelé Ohňové země si žili svým životem 11 tisíc let. Než přišel kolonista z Chile
Foto: Collection gallery (2018-04-01) / Creative commons, CC-BY
Potomci těch, kterým se tak rychle podařilo vyčistit Ohňovou zemi od původních obyvatel, staví původním náčelníkům pomníky. Z jejich obřadních masek se staly suvenýry. Krutost nezvaných hostů se zde ani neskrývá…
První lidé přišli do Ohňové země asi před 11 tisíci lety. Patřili pravděpodobně ke kmenu Haushů, kteří společně se Selk´namy obývali tento ostrov až do příchodu kolonistů ze středního Chile koncem 19. století. V době začínající kolonizace se počet Selk´namů odhadoval asi na 3–4 tisíce (větší středisková obec). V roce 1919 jich zůstalo už jen 279, v roce 1945 jen 25 a v roce 1974 zemřela poslední selk´namská žena Angela Loij, popisují poutavě historii magické Ohňové země cestovatelé, fotografové a manželé Alena a Zdeněk Haškovi.
Podle Haškových se takto rychle dokázala vypořádat vyspělejší civilizace s tou méně vyspělou. Nebylo to v té době nic neobvyklého. Potomci těch, kterým se tak rychle podařilo vyčistit Ohňovou zemi od původních obyvatel, staví původním náčelníkům pomníky. Z masek, které Selk´namové užívali při iniciačních obřadech, se staly žádané suvenýry. V muzeu v Porveniru jsou shromažďovány artefakty dokumentující život původních obyvatel, a dokonce zde nezakrývají ani krutosti, které na těchto lidech byly páchány.
Robustní obři Selk´namové
Selk´namové žili společně s Haushi na ostrově Tierra del Fuego. Haushové žili v jihovýchodní části ostrova, mluvili odlišným jazykem, zvyky však měli společné. Selk´namové byli na indiánské etnikum mimořádně vysocí. V průměru měřili 174 cm a misionáři v místních misiích je popisovali jako obry, kteří v některých případech dosahovali výšky až 190 cm. Tuto skutečnost jsme si mohli ověřit i na kosterních pozůstatcích v muzeu. Muži působili opravdu mužně a ženy (i když byly menší) měly rovněž robustní postavy. Rysy obličeje byly ostré, podobné se severoamerickými indiány.
Vše směřovalo k otci
Selk´namové i Haushové byli organizováni v patrilineárních a patrilokálních společenstvích (tzn. osobní atributy, privilegia a majetek se dědí v otcovské linii, mužští potomci žijí na území otce). Když se žena vdala, odešla ke svému manželovi, měla však právo vrátit se na teritorium svého otce.
Rodové harweny byly svaté
Každý rod měl své teritorium, které se nazývalo harwen. Toto teritorium bylo dané a bylo respektováno ostatními rody. Podle některých zdrojů se uvádí, že na území Ohňové země bylo celkem 82 harwenů (69 selk´namských, 11 hausherských a 2 kaweskarských).
Selk´namové mohli provádět sběr a lovit pouze ve svých harwenech. Pokud chtěli vkročit do cizího území, museli vždy předem zaslat vzkaz s žádostí o povolení. Pokud toto pravidlo bylo porušeno, mohli být příchozí napadeni vlastníky území. Vlastníci území žádosti o vstup nikdy neodmítali, popisují Haškovi.
Lidé obydlí Antarktidu stejně jako v minulosti dinosauři a obří tučňáci. Místní klima se blíží tomu…
Velká haska
Zatímco rod byl širší společenství příbuzných, nejužší rodina – rodiče, děti, prarodiče, svobodní strýcové, bezdětné sestřenice a bratranci – se nazývala „haska“.
I bez vedení fungovali
Každý člověk ve společenství Selk´namů mohl mít jeden nebo více titulů současně, což mu dodávalo vyšší prestiž. Titul neznamenal, že ostatní lidé mu byli podřízení. Selk´namové žili v beztřídní společnost bez šéfů, každý se musel podílet na zajištění živobytí.
Časté stěhování: Vše na zádech
Selk´namové jsou považováni za lidi doby kamenné. Žili jako lovci a sběrači v přírodě a stěhovali se velice často, aby hledali lepší zdroje obživy. Když se stěhovali, šli nejprve muži. V ruce nesli luk a na rameni měli toulec s šípy. Ženy šly za nimi a nesly veškeré vybavení domácnosti. Pokud měly malé dítě, pak nesly v dřevěné „sedačce“ na zádech ještě dítě.
Jako poslední šli staří lidé a větší děti. Pochod byl veden po ustálených stezkách a předem byla stanovena přechodná tábořiště, kde bylo co lovit a chytat.
Rychlostany
Lišila se obydlí na severu a na jihu. Severní Selk´namové ze stepí stavěli polokruhové větru odolné stany. Používali přitom dřevěné tyče a kůži z lam guanako. Jižní Selk´namové stavěli kuželové domy. Při jejich stavbě využívali kmeny stromů a prostor mezi kmeny byl vyplněn větvemi, trávou a hlínou.
Pestrá strava
Hlavní potravou bylo maso lam. Lovem byli pověřeni muži. Menší lamy mohly lovit i ženy za pomocí psů. Selk´namové lovili i lišky, krysy, myši a ptáky. U pobřeží chytali ryby a mořské savce a sbírali mušle. Jedli i vejce, houby a ovoce, zkrátka vše, co jim příroda poskytovala. Pili pouze vodu.
I bez kovu vše šlo
Selk´namové neznali kovy a nástroje vyráběli převážně z kamene, kůže, dřeva a škeblí.
Kameny požívali hlavně při výrobě zbraní (seker, nožů, hroty šípů), ale i jako nástroje na mletí semen nebo jako škrabky. Vedle kamenných hrotů do šípů a harpun používali i hroty kostěné. Nosítka na děti si vyráběli ze dřeva a kůže, stejně jako stany a košíky. Místo hrníčků používali škeble, popisují fotografové Haškovi.