Velká oslava narození inuitského chlapce: Porodní bába vykuchá tuleně, otec podává syrové jednohubky celé komunitě
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
„Dokud žena není schopna pomoci, je pro domácnost jen přítěží a nákladem. V okamžiku, kdy je schopna pomoci, je provdána a odchází do manželovy rodiny. Z tohoto důvodu se snaží regulovat porody, aby měli co nejvíce chlapců.“
O regulačních praktikách „porodnosti“ Inuitů a jejich dětských zásnubách jsme psali v článku Dětské zásnuby: Zvyšovali počet mužů v komunitě tak, že otec rozhodl o zabití novorozených dcer. Ty zasnoubené byly ušetřeny, kde byla vysvětlena běžná ženská infanticida, zabíjení novorozených děvčátek z důvodu podpory mužské inuitské populace.
Chlapec musí být chráněn od narození
Narodí-li se Inuitům chlapec, musí být obrněn proti zlu a nebezpečím života: otec nebo dědeček nad ním hned začnou prozpěvovat zaříkadla. Pokud se dítě narodí lidem znalým kouzel a oni si ho zvlášť cení a nechtějí o něj nikdy přijít, mohou mu dát ukutsuk, uříznutý tulení čenich, který dítěti pevně přišijí na kapuci. Chlapec tak poprvé získá schopnost vítězit nad tupilas neboli tvory přinášejícími neštěstí. Během dospívání musí být na oplátku velice zdrženlivý a vyhýbat se řadě pokrmů, které by mu mohly způsobit potíže.
Ukutsuk je amulet ve tvaru tuleního čenichu, který se pevně přišije ke kapuci mladého chlapce, aby jej chránil před tupilas původně bytost přinášející neštěstí, většinou předmět sešitý z nejrůznějších zvířecích či lidských údů /nejlépe z mrtvého dítěte/, který byl poté pomocí kouzel oživen a poslán po vodě za svou obětí, již měl zabít; byla-li oběť mocnější, než tvůrce tupilas, vrátil se tupilak zpět a zabil „svého pána“)
Dětské zásnuby: Zvyšovali počet mužů v komunitě tak, že otec rozhodl o zabití novorozených dcer. Ty…
Chlapec, který po narození obdrží amulet ukutsuk je dále oslavován při svém pojmenování. Při zvláštních příležitostech se hostiny pořádají během celého jeho dospívání, popisuje detailně zvyky Inuitů polární badatel Knud Rasmussen, z jehož sbírky informací, mýtů a pověstí vznikl český výbor Grónské mýty a pověsti, který přeložili Viola a Zdeněk Lyčkovi (bývalý velvyslanec v Dánsku).
Novorozencův první „úlovek“
Když proběhnou první obřady, které se vážou k chlapcovu pojmenování a jeho amuletu, musí otec přinést ze své nejbližší zásobárny celého tuleně. Musí jej vykuchat porodní bába a prohlásit, že je to chlapcův první úlovek. Tuleně je proto nutno vykuchat stejným způsobem, jakým se později budou kuchat budoucí chlapcovy úlovky.
Tuleň se považuje za novorozencův úlovek a otec si přeje, aby tomu hosté opravdu věřili.
Syrové pohoštění pro spolubydlící
Podle Rasmussena se tuk z břicha nakrájí na úzké proužky, na kterých se ponechá kůže, pak se rozkrájí na kostky a všichni obyvatelé domu, dospělí i děti, dostanou po kousku. Otec těmito sousty podělí přítomné a každému zvlášť řekne: „Toto je první úlovek mého syna, toto je opravdu první tuleň mého syna“.
Východní Gróňané jedí mnoho rostlin naložených v tuku. U tuku z novorozencova prvního úlovku platí pravidlo, že jej lze sníst zároveň s rostlinami a bobulemi až tři dny po vykuchání tuleně. To se dodržuje stále a týká se to všech tuleňů, které muž s amuletem ukutskem uloví.
Snězte celého tuleně, ale kostry se nedotýkejte!
Když jsou všechny kousky tuku rozdány, řekne otec: „Teď smíte jíst tuleně, snězte ho celého! Nesmíte však hryzat ani žvýkat kosti!“ Všichni si musí dát dobrý pozor, aby tuleni nepoškodili kostru; chlapec bude totiž tohoto tuleně lovit po celý život.
Zvířata jsou považována za nesmrtelná, stejně jako lidé. Tuleň, kterého muž zabije jako prvního, se ho pořád drží a nechává se jím zabíjet pokaždé, když má zemřít. Když však člověk rozžvýká některé kosti z tuleně uloveného novorozencem, tulení duše se může pomstít a poslat na chlapce nějakou příšeru, aby ho sežrala.
Obřad se opakuje několikrát až do zralosti
Obřad s prvním úlovkem novorozeného chlapce se během jeho dětství opakuje pokaždé, když dostane nové šaty – dokud není tak velký, že může být přijat mezi lovce. Obřad s hostinou se opakuje, kdykoliv mladý lovec složí poprvé některé z lovných zvířat: racka, kajku, tuleně, narvala, medvěda a další, citujeme jako v dalších našich článcích ze zajímavé knihy Grónské mýty a pověsti grónského polárního badatele a antropologa Knuda Rasmussena.