Osmá rána egyptská – Kobylky. Boží trest se stupňuje
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Hospodin začal postupem času ztrácet s chováním faraona trpělivost. Opět se tedy rozhodl, v nátlaku na propuštění Hebrejců, přitvrdit. Na Egypt tak přinesl reje kobylek, které po sobě zanechávaly skutečnou zkázu.
Osmou ranou vrcholila válka mezi bohy
Deset ran a události popisované v knize Exodus představují velký zápas mezi Stvořitelem a egyptskými bohy, které Hospodin považoval za falešné modly. Postupně se tak Bůh snažil tyto ideály likvidovat a ukázat tak egyptskému lidu, kdo je skutečným pánem všeho tvorstva. V závěrečné sérii ran se tak Stvořitel vysmíval právě egyptským nebeským bohům. Pro svou osmou pohromu měl Hospodin dva hlavní důvody. Zaprvé chtěl potrestat egyptskou říši za své povyšování se nad židovský národ. Druhý důvod byl v zanechání svého odkazu pro lid Izraele, aby mohl svým potomkům vyprávět o jeho skutcích a aby tito poznali, kdo je Stvořitelem. Do jisté míry tak měla pohroma plnit i výchovný účel.
Rozsudek nad Egyptem
Když se Mojžíš a Áron opět postavili faraonovi, zeptali se jej přímo, jak dlouho hodlá odmítat pokleknout před Bohem. Ten opět využil jediné vlastnosti, díky které se mu doposud dařilo přežívat – a sice lsti. Při sedmé ráně předstíral, že se pokořil, když tvrdil, že zhřešil, ale ve skutečnosti to byl jen klam.
„Mojžíš tedy vztáhl nad egyptskou zemi hůl a Hospodin přihnal na zemi východní vítr. Ten vál po celý den a celou noc. Když nastalo jitro, přinesl východní vítr kobylky. Kobylky přilétly na celou egyptskou zemi a spustily se na celé území Egypta v takovém množství, že tolik kobylek nebylo nikdy předtím ani potom. Přikryly povrch celé země, až se na zemi zatmělo, a sežraly všechny byliny na zemi i všechno ovoce na stromech, co zbylo po krupobití. Na stromech a na polních bylinách po celé egyptské zemi nezbylo nic zeleného.“ (Exodus, kapitola 10, verše 13 až 15)
Při osmém trestu tak Bůh přivedl na egyptskou zemi kobylky. Ty pokryly prakticky celou říši, přičemž sežraly to málo, co zbylo po předchozím krupobití. Vnikly také do egyptských domů, a tak před nimi prakticky nebylo úniku.
Zkáza způsobená touto pohromou byla extrémní. Roj kobylek byl vždy jednou z největších hrozeb lidstva. Odhaduje se, že na ploše jednoho čtverečního kilometru se nacházelo až padesát milionů kusů tohoto hmyzu. Za jedinou noc přitom kobylky dokázaly sežrat až sto tisíc tun vegetace. Z pohledu podmínek pro život se tak jednalo o skutečnou katastrofu, která by i sama o sobě měla moc zničit Egypt.
Ilustrace osmé rány egyptské, | Zdroj: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Tentokrát již Mojžíš s faraonem nediskutoval
Na rozdíl od předchozích ran při osmé pohromě Mojžíš nedal faraonovi čas na odpověď. Předem totiž věděl, jak vladař zareaguje. Nebyl tedy důvod vstupovat do dialogu s člověkem, který Boha nehodlá uznat. V tu chvíli se do věci vložili faraonovi rádci, aby mu poradili. Doporučili faraonovi, aby propustil hebrejské muže a vyjednal s Mojžíšem kompromis. I přes snahu konflikt urovnat však ani faraonovi úředníci necítili před Hospodinem žádnou bázeň, a nadále se tak utápěli ve svém hříchu.
Situace se egyptskému panovníkovi vymknula z rukou
Mojžíš odmítal jakékoli podmínky nebo omezení, které mu faraon kladl. Bůh hovořil jasně: osvobozen musí být všechen jeho lid. Faraon navíc věděl, že muži své rodiny nikdy neopustí. Nakonec tak Mojžíše a Árona vyhnal v domnění, že má situaci plně pod kontrolou. V reakci na to Mojžíš vztáhl svou hůl na egyptskou zemi, zvrátil směr větru a přinesl další roje kobylek.
Jak se pohromy stupňovaly, faraonova reakce byla stále zoufalejší. Opět se s proroky sešel a naoko přislíbil pokoru před Stvořitelem. Bylo to podruhé, kdy král uznal svůj vlastní hřích. Tentokrát bylo jeho vyznání ještě přesvědčivější. Faraon připustil, že jeho hřích byl namířen proti Bohu a jeho služebníkům, Mojžíšovi a Áronovi, ale nepřiznal žádné provinění proti Božímu lidu. Nežádal o odpuštění a v jeho proslovu nebylo žádné pokání. Faraon uznal omezenou odpovědnost za osmou ránu, ale nikdy se nevyznal z podílu na těch předchozích.
Mojžíš se tak v domnění, že faraon prozřel, přimluvil u Boha k odklonu větru směrem k Rudému moři, a roje kobylek tak byly odneseny k pobřeží, kde skončily pod hladinou slaných vod. Ani tak však faraon neupustil od svého chování, a Hebrejci tak stále zůstávali pod jeho nadvládou.