Pás cudnosti. Praktická pomůcka ve středověku nebo mýtus?

Pásy cudnosti byly „železné bikiny“, které měly v přední části malý otvor pro močení a na boku byly zajištěny visacím zámkem. Vznikly jako důmyslné opatření zajišťující věrnost manželek během mužova dlouhého pobytu mimo domov. 

Takové válečné tažení se ve středověku mohlo protáhnout na dlouhé měsíce a v případě křížových výprav až na celé roky. Pás cudnosti manželovi bezpečně zajistil, že mu jeho paní chtě nechtě zůstala věrná a nehrozilo riziko, že by se rodina v době jeho nepřítomnosti nežádoucím způsobem rozrostla. Byl středověk skutečně tak barbarský, že muži své ženy zamykali do železa?

První zmínky jsou staré více než tisíc let

První písemné zmínky o pásech cudnosti sahají hluboko do minulosti, až do prvního tisíciletí našeho letopočtu. Do 11. století však veškeré zmínky zůstávají pouze v rovině teologické metafory jako symbol věrnosti a čistoty. Důkazem je úryvek z jednoho latinského zdroje, který radí „počestné panně“, aby „nosila na čele přilbu spásy, v ústech slovo pravdy (...) v srdci pravou lásku k Bohu a k bližnímu svému, pás cudnosti na těle... “ Jestli se doporučením některý dívky skutečně řídily, zdroj neuvádí. 

Od 15. století se dochovaly také kresby

Nejstarší nalezená kresba pásu cudnosti pochází z Bellifortis, německé příručky o vojenském inženýrství z roku 1405. Obrázek je zařazen mezi návrhy katapultů, brnění, mučících nástrojů a jiných válečných vynálezů. Autor Konrád Kyese  v díle uvádí také několik vtipů a některé z jeho návrhů byly jen výplody fantazie. Od 16. století je pás cudnosti vyobrazován častěji, většinou v obdobném karikaturním výjevu. Starší manžel odjíždí a loučí se s polonahou manželkou oděnou pouze v „kovové bikiny“. V pozadí se ukrývá její milenec s kopií klíče od pásu cudnosti v ruce. 

Exponátů je však jako šafránu

Dochovalo se také několik pásů cudnosti, která jsou součástí muzejních sbírek. Britské muzeum a Muzeum Haáz Rezsö v Rumunsku se kloní k názoru, že naprostá většina těchto exponátů pochází až z 18. a 19. století a že nejspíše vznikly za účelem kuriozity nebo žertu. 

Pravda, nebo mýtus?

Železný pás cudnosti by musel své nositelce přinášet obrovský nekomfort, nemožnost dodržovat hygienické návyky, riziko odřenin, vzniku infekce vedoucí k závažným zdravotním komplikacím, v horším případě dokonce k smrti. Navíc neexistovala záruka, že by si vynalézavý milenec nebo sama nositelka nedokázala se zámkem poradit. Podle historiků existuje o používání pásů velmi málo historických zmínek, a ještě méně dochovaných exemplářů na to, aby se mohly skutečně používat. Veškeré historické odkazy jsou proto s největší pravděpodobností považovány buď za satyru, nebo alegorii. 

Medievista a historik Albrecht Classes, autor knihy „Středověký pás cudnosti: Proces vytváření mýtu“, uzavírá celou problematiku slovy: „Za vznikem a přetrváváním příběhu stojí mužský strach. Vždycky stojí v pozadí milenec, který už má duplicitní klíč.“