Pátá rána egyptská – Dobytčí mor. Opravdu těžké časy nastaly
Foto: Galerie Wellcome Collection / Creative commons, CC-BY-SA,https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.cs
Stvořitel se při páchání pátého Božího trestu uvaleného na lid egyptský nezaměřil přímo na Egypťany, nýbrž na zdroj jejich obživy – dobytek. Morová epidemie se přitom záhadným způsobem zvířatům ve vlastnictví Hebrejců vyhnula.
Změny a vzorce v chápání Božích trestů
Když se zpětně podíváme na první čtyři pohromy, kterými Hospodin zasáhl Egypt, lze pozorovat několik vzorců. Významnou roli zpočátku hráli mágové. Ti se nejprve snažili svou mocí dokázat, že jednotlivé rány nejsou pro egyptský lid nijak fatální. V případě třetího trestu – komárů – však již sami uznali, že na zreprodukování této pohromy nestačí, a připustili, že činy proroků Árona a Mojžíše musí mít božský původ.
V prvních třech ranách a při střetu s mágy a hadem se vždy objevuje Áronova hůl. Při pozdějších Božích trestech však již nikdy není použita. Stejně tak lze pozorovat vývoj stanoviska faraona na možné osvobození Hebrejců z jeho nadvlády. Ačkoliv se s postupem času víc a víc přesvědčuje o tom, že egyptské rány jsou dílem Hospodina, jeho srdce zůstává zatvrzelé a Izraelité jsou i nadále jeho otroky.
Hospodin udeřil na dobytek Egypťanů, aby zesměšnil jejich bohy
„Budeš-li se zdráhat jej propustit a zatvrdíš-li se proti nim ještě víc, tu na tvá stáda, která jsou na poli, na koně, na osly, na velbloudy, na skot i na brav, dolehne Hospodinova ruka velmi těžkým morem. Hospodin však bude podivuhodně rozlišovat mezi stády izraelskými a stády egyptskými, takže nezajde nic z toho, co patří Izraelcům. Hospodin také určil lhůtu: Zítra toto učiní Hospodin v celé zemi. A nazítří to Hospodin učinil. Všechna egyptská stáda pošla, ale z izraelských stád nepošel jediný kus." (Exodus, kapitola 9, verše 2 až 6)
V páté pohromě je tedy Egypt zasažen porážkou domácích zvířat, resp. dobytka. Na tomto činu se názorně ukazuje Hospodinova snaha Egypťanům ukázat, že jejich bohové – kteří jsou často vyobrazováni právě s motivy zvířat – nemají prakticky žádnou moc.
Symboliku domácích zvířat v egyptském pantheonu zastupovalo hned několik bohů. Amona tak Egypťané uctívali v beranovi, Anubise/Anupa v psovi a Apise/Hapiho v býkovi. Do výčtu pak pochopitelně patřili i další bohové. Lidé věřili, že v těchto jejich ztělesněních je přítomna božská krása, a tato zvířata tak patřičně uctívali.
Tisk ze sbírky biblických ilustrací Phillipa Medhursta, | Zdroj: Philip De Vere / Creative commons, CC-BY-SA,https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.cs
Egyptský dobytek reprezentoval býčí bůh Hapi
Právě Hapi, kterého bychom mohli taxonomicky zařadit mezi rod praturů, byl představitelem dobytka. Jednalo se o velmi specifický druh tohoto zvířete, jelikož kněží specificky vyhledávali černé býky s bílým trojúhelníkem na čele a dvojí barvou srsti na ocase. Tyto tury pak uctívali v městských chrámech. Když pak býk zemřel, kněží se vydali do světa hledat za něj náhradu. Odchod tohoto majestátního zvířete pak oplakávala egyptská společnost stejným způsobem, jako se oplakává ztráta panovníka. Po smrti bylo býkovo tělo nabalzamováno a po vykonání pohřebních obřadů mělo být uloženo do žulového sarkofágu.
Mouchy rodu Cynomya, které byly považovány za průvodce čtvrté rány egyptské, jsou známé pro jejich parazitování právě na dobytku. Bůh Hapi se tak pravděpodobně stal dalším cílem Hospodinova trestu, a proti invazi těchto much prakticky nic nezmohl. I zde tak lze vidět jakousi provázanost jednotlivých katastrof. Mouchy jsou často považovány za přenašeče nejrůznějších nemocí a chorob, a je tak možné, že jim lze připsat vinu i na dobytčím moru, který postihl egyptská zvířata.
Hospodin se opět zaměřil na selektivní trest Egypťanů
Touto pohromou Bůh podruhé rozlišuje mezi svým lidem a Egypťany; i když se tato pohroma zaměřila na dobytek, nikdy nezasáhla zvířata patřící Hebrejcům. Právě tato Hospodinova snaha rozdělovat národy Izraelitů a Egypťanů podle některých zdrojů přispěla k tomu, že se faraon tvrdohlavě odmítal podvolit Božímu plánu.
Pátá egyptská rána je zároveň druhou ranou v pořadí, kterou má na svědomí přímo ruka Hospodina, a nikoliv jen jeho „prst“, který měla ztělesňovat Áronova hůl. Stvořitel pak faraona před uskutečněním této pohromy varoval, a dokonce mu dal i ultimátum, aby mohl zkáze předejít. Bohužel však zůstal vládce Egypta neoblomný. Možná i proto se tak Bůh rozhodl ve svém úsilí přitvrdit.
