Pavlína ze Schwarzenbergu. Uhořela ve svých 36 letech na plese císaře Napoleona
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Kněžna Pavlína ze Schwarzenbergu byla v mnoha ohledech ideálním prototypem šlechtičny, manželky i matky. Přesto však jí osud nadělil poměrně krutý odchod z tohoto světa, ze kterého dodnes mrazí.
Dokonalá žena
Pavlína byla nejstarší dcerou belgického vévody Ludvíka Engelberta (1750-1820) a jeho manželky Luisy Pauliny de Brancas-Villars (1755-1812). Jak už to v životě ušlechtilých rodů chodí, Pavlíně se dostalo komplexního vzdělání, díky kterým měla možnost navštívit i řadu evropských zemí. Z Pavlíny se tak postupně stávala šlechtična erudovaná ve všech možných oborech.
V roce 1794 si Pavlína vzala na muže svého prvního (a posledního) manžela, knížete Josefa II. Z rodu Schwarzenbergů. Svatba se konala 25. května v belgickém městě Heverlee. Společně pak pár vychovával celkem devět dětí.
Výchova dětí ve stylu J. J. Rousseaua
Pavlína při výchově svých dětí volila poměrně neortodoxní praktiku, kterou v té době hlásal slavný spisovatel Jean Jacques Rosseau. Ten kladl matkám na srdce ponechání dostatečného prostoru dětem pro vyjádření vlastních postojů a názorů. Díky tomuto přístupu měla Pavlína navzdory vysokému počtu dětí čas i na své koníčky. Ráda například kreslila nejrůznější obrazy z českých luhů a hájů.
Předzvěst neštěstí
Osudovým pro Pavlínin život bylo setkání s francouzským šlechticem z rodu Rohanů, ke kterému došlo na jednom z řady vídeňských večírků v roce 1808. Rohanský princ byl známý svými věšteckými schopnostmi. Když jej tedy kněžna ze Schwarzenbergu požádala o výklad budoucnosti, pravil jen: „Nevidím nic než oheň.“ I přes opakování věštby se pak význam karet nezměnil. K naplnění osudu však došlo až o dva roky později.
Napoleonův ples
V roce 1810 se Pavlína zúčastnila velkolepého plesu, který uspořádal její švagr Karel Filip Schwarzenberg na počest sňatku Napoleona Bonaparte a Marie Luisy Habsbursko-Lotrinské. Na tuto akci s sebou vzala také dvě nejstarší dcery. Během plesu pak vypukl požár, během kterého se Pavlíně podařilo z hořícího sálu uprchnout. Jakmile však zjistila, že mezi přeživšími nevidí ani jednu ze svých dcer, vběhla zpět do ohnivého pekla. Podruhé se jí už uprchnout nepodařilo – osudným se stal kněžně lustr, který se v důsledku poškození požárem uvolnil a nebohou Pavlínu pod svou tíhou rozdrtil.
Další podivná věštba
Pozoruhodný osud si však s příběhem kněžny ze Schwarzenbergu pohrával i dál. Své nejmladší ratolesti totiž Pavlína nechala ve Vídni u své švagrové, princezny Eleonory. Ta hlídala malé princezny v jejich pokoji, když spaly. Během noci, kdy došlo k tragédii, prý Eleonora ve slabém světle lucerny viděla, jak se otevřely dveře a princezna se tiše vplížila do pokoje. Zkontrolovala prý děti, zda spí, a pak stejně neslyšně jako vstoupila také odešla. Když se pak princezna na druhý den dozvěděla nešťastnou novinu, byla v šoku, jelikož byla přesvědčena, že se jí noční zážitek skutečně stal.
Osiřelé děti Pavlíny a Josefa nakonec dostala do péče kněžnina švagrova Eleonora. Ovdovělý kníže Josef II. se už nikdy neoženil, a jeho láska k zemřelé kněžně tak přetrvala až do jeho smrti v roce 1833.