Pes-maratonec dokázal, že láska je silnější než vzdálenost, a zařídil svatbu pána hradu Buchlova
Hrad Buchlov se řadí k nejstarším hradům v České republice. Jeho počátky se datují do 1. poloviny 13. století. Je jako maják na hřebeni posazený na vrcholku zalesněného kopce na okraji Chřibů. Silnice, která pod ním prochází, kopíruje starou obchodní stezku, která tady od pradávna vedla od Uher přes chřibské hřbety dál do srdce Moravy.
Tato národní kulturní památka patří mezi největší, nejstarší a také nejlépe dochovaná středověká sídla na Moravě. Jeho současná podoba se formovala po více než čtyři století a každý umělecký sloh tu zanechal svou výraznou vizitku.
Kochat se lze i dnes
Dnes si tu můžeme prohlédnout honosně vybavené sály, v některých případech i s původními pozdně gotickými žebrovými klenbami, interiéry představují ojediněle zachovalý soubor šlechtického bydlení z doby gotiky a renesance. Památkou mimořádného významu je raně gotická hradní kaple, jedna z nejhodnotnějších církevních staveb tohoto typu na Moravě. Expozice zahrnuje i přírodovědné, egyptologické a historické sbírky, knihovnu a galerii soudobého umění, popisuje publikace Skvosty hradů.
Petřvaldští z Petřvaldu
Již od 14. století vlastnili hrad členové různých význačných šlechtických rodů, mezi nimiž byli i Petřvaldští. Petřvaldští z Petřvaldu jsou starý moravský rod z olomouckého, dříve přerovského, kraje. Jan Dětřich (1688–1734), hrabě Petřvaldský z Petřvaldu, se zapsal do moravských dějin jako zakladatel nedalekého buchlovického zámku a zejména jako vynikající hospodář a přední mecenáš umění.
Maratonec Cerberus aneb čtyřnohá a dvounohá láska jedno jest
Právě k Janu se váže milostný příběh či spíše pověst, ve které sehrál největší roli jeho černý pes, bez kterého by se šlechtic zřejmě neoženil se svou velkou láskou.
„V jedné z komnat hradu můžeme vidět (nade dveřmi) obraz psa Cerbera, bez nadsázky symbol psí lásky a věrnosti“, jak popisuje publikace Skvosty hradů. Cerberus totiž proslul mimořádnou oddaností svému pánovi Janu Dětřichovi Petřvaldskému, který poté, co ovdověl, zahořel láskou k Marii Anně Nosticové. Poslíčka lásky prý dělal oběma milencům právě pes. Musel však vládnout až neuvěřitelnou fyzickou zdatností i orientačními schopnostmi. S milostnými dopisy totiž běhal z Buchlova až do jižních Čech, do nosticovského sídla v Chotovinách na Táborsku! A že se ti dva nakonec doopravdy vzali, byla hlavně jeho zásluha. Je-li nějaký psí ráj, má v něm Cerberus jistě čestné místo, citujeme z publikace.