Petr Veliký měl extrémně špatný vztah se svým synem. Nechal ho car zavraždit?
V dřívějších dobách nebylo ničím neobvyklým, že se rodinní příslušníci vyšších vrstev mezi sebou vraždili. Vzpomeňme si třeba na svatého Václava. Dokázal ale i car Petr Veliký nechat zabít svého syna?
Chladný vztah k prvorozenému synovi
Alexej Petrovič byl prvorozeným synem cara Petra I. Velikého. Ten byl zpočátku z narození svého syna velmi nadšen. Dokonce ho pojmenoval po svém zesnulém otci. Jak ale léta plynula a Alexej rostl, názor Petra I. i vztah ke svému prvorozenému se rapidně změnil. Za negativní postoj ke svému synovi si Petr I. mohl sám. A to i přesto, že svou chybu ve výchově nikdy nepřiznal.
Milenka změnila vztah k ženě i synovi
Když si car našel milenku Annu Monsovou, změnil se jeho vztah nejenom ke své ženě Jevdokiji, ale také k prvorozenému synovi. Ten byl vůbec jediným ze tří jeho synů, který se dožil dospělosti. Aby se zbavil své ženy, chtěl ji car nejdříve přinutit k dobrovolnému odchodu do kláštera. Protože tento návrh odmítla, byla následně násilně převezena do východní části Moskvy do Suzdalského kláštera.
Nedostatečná výchova následníka trůnu
Již to bylo velkou ranou pro Alexeje Petroviče. Ten odloučením od matky velmi trpěl. Aby toho nebylo málo, po kontaktu s ním netoužil ani jeho otec. A tak byl svěřen do výchovy své tety Natálie Alexejevny. O kontakt se synem otec nejevil zájem, i tak se ale pokusil zajistit mu alespoň dostatečnou výchovu, která by zajišťovala jeho připravenost na případné převzetí vlády v pozdějších letech.
To se ale nikdy nepovedlo. Možná to bylo zapříčiněno neustálým střídáním učitelů a vychovatelů, možná tím, že téměř celé své dětství prožil bez rodičů. Ať tak či onak, z Alexeje vyrostl nevychovaný, rozmazlený a nepříliš vzdělaný muž. Neprojevoval žádný zájem o vývoj státu, nevěnoval pozornost vojenství či politické situaci. To velmi rozzuřilo jeho otce Petra I., který ho v roce 1710 poslal na studia do Drážďan. Místo učení se dobrým mravům a získávání nových dovedností si ale Alexej užíval krátkých mileneckých vztahů a holdoval alkoholu.
Nedobrovolná svatba i milenecké vztahy
Další nepříznivé události na sebe nenechaly dlouho čekat. Alexej byl nucen oženit se a vzít si Charlottu Kristýnu Brunšvicko-Wolfensbuttelskou. Ani ta jej ale nedokázala naučit dobrým mravům. Chyběl při porodu své prvorozené dcery a těsně po jejím narození se dokonce vrátil domů se svou milenkou. Pro Charlottu tak možná bylo vysvobozením, že po svém druhém porodu zemřela.
Druhá svatba i druhá šance od cara
Během těchto událostí se tehdejší car Petr I. podruhé oženil. I tato žena přivedla na svět syna. Možná již v té době začal Petr I. spřádat plány o smrti svého prvorozeného. Tomu zaslal dopis vyhrožující Alexejovi zrušením následnictví. Alexej se zrušením k překvapení svého otce souhlasil. Nelíbilo se mu ale, že by měl odejít do ústranní a dobrovolně se přesunout do kláštera.
I přesto, že se jej jeho otec ještě pokusil zachránit, Alexej se vydal do Vídně, Tyrolska i Neapole, kde se chtěl před otcem skrývat. Právě v Neapoli byl ale nalezen pověřenci svého otce. Pod podmínkou, že bude moci žít na venkově a vzít si svou těhotnou milenku, se rozhodl vrátit zpátky do Ruska.
Petr I. zradil svého syna
V Rusku se nejen vzdal svého nároku na trůn, ale také prozradil jména lidí, kteří mu pomáhali s útěkem. Většinu z těchto lidí pak čekala poprava. Sám Alexej byl uvržen do Petropavlovské pevnosti poté, co byla jeho milenka Afrosinija zadržena a vyslýchána.
Poslední dny svého života prožil Alexej mučen v zajetí, aby byl nakonec shledán vinným ze vzpoury proti carovi a odsouzen k trestu smrti. Zda byl ale skutečně zabit, o tom můžeme pouze spekulovat. Oficiální informace uvádí, že v červenci 1718 zemřel ve vězení na mrtvici.