S poctivostí, čestností a důvěřivostí sobě vlastní byli Eskymáci lákáni na lodě a unášeni jako zajatci do Evropy
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
„Z nejkrásnějších a nejvýznačnějších rysů povahy Eskymákovy je poctivost. Jestliže někteří Evropané tvrdili, že Eskymák těchto ctností nemá, bylo to hlavně způsobeno tím, že se tito pánové řádně nevžili do jeho způsobu myšlení a do toho, co Eskymák pokládá za nečestné.“
Pro něho je nadmíru důležité, může-li se klidně spolehnout na členy své domácnosti a na sousedy. Aby však vytrvala vzájemná důvěra, která je přece podmínkou veškerého semknutí v boji o život, je důležité, aby každý byl ve svém způsobu jednání vůči druhému čestný, popsal opět velice poutavě norský polárník, vědec a diplomat Fridtjof Nansen (1861–1930) ve své knize Život Eskymáků z roku 1891, ze které opakovaně vybíráme a citujeme nejzajímavější detaily životů arktických obyvatel.
Poznámka autora: Pojem Eskymák byl v době napsání knihy – vydána roku 1891 – naprosto běžným, autor ani nikdo jiný neznal současný výraz Inuit.
Krádež
Eskymák pokládá proto za velmi nečestné ukrást něco někomu z členů domácnosti nebo lidem na témže sídlišti. Proto se také něco podobného stane zřídka kdy, a již Hans Poulsen Egede (1686–1758, dánsko-norský luteránský misionář, který proslul svou misií v Grónsku) říká, že Eskymáci nechávají své věci „... otevřeně ležet před každým bez obav, že by je někdo mohl ukrást nebo z nich třeba to nejmenší vzít“.
„K nepoctivosti mají (Eskymáci) dokonce takový odpor, že ukradne-li nějaká dívka něco, ztratí nadto příležitost dobrého sňatku.“
Lhaní
Z téhož důvodu Eskymáci jen zřídka sobě navzájem lžou, obzvláště muži. Dojímavým důkazem této pravdymilovnosti jsou některé rysy, o nichž vypráví Dalager: „Střeží se také, mají-li nějakou věc navzájem vypodobnit, aby tak neučinili pestřejšími barvami, než jak toho věc zasluhuje, hlavně chce-li někdo koupit něco, co ještě neviděl, tu třeba by se prodávající rád té věci zbavil, popíše mu ji o něco méně barvitě, než jak věc skutečně vypadá.“
Půjčky
Je-li Eskymák dlužen peníze, může si věřitel být jist, že zaplatí, jakmile bude moci. Toto mohou dotvrdit dánští kupci; často mi vyprávěli, píše autenticky Nansen, že mohli klidně Gronlanďanům půjčovat, a jen velmi zřídka se stalo, že by nedostali půjčené zpět.
Cizinci a jejich majetek
Eskymákův názor na povinnosti, které má vůči lidem cizím, zejména když jde o lidi z jiných světadílů, je poněkud jiný. Musíme však mít na paměti, že cizinec je mu poměrně lhostejnou osobou, na jejímž blahu nemá žádného zájmu; nezáleží mu na tom, může-li se na něj spolehnout, nebo ne, když s ním nemusí žít pohromadě. Nezdá se mu vždycky špatné přisvojit si trochu z cizincova majetku, když to může sloužit jemu samotnému k prospěchu.
Evropští predátoři bez skrupulí
První Evropané, kteří přišli do této země, tím velmi trpěli. Že jim Eskymáci kradli, tomu se ani nemůžeme příliš divit, povážíme-li, jak se evropské výpravy v Grónsku chovaly v počáteční době, kdy země byla znovu objevena. Příslušníci těchto výprav často drancovali majetek domorodců, znásilňovali jejich ženy, a – co bylo podle Nansena nejhorší – lákali je k sobě na palubu, napjali plachtu a odváželi je s sebou do Evropy jako zajatce. Eskymáci tedy měli od prvopočátku málo důvodů dívat se na ně jako na přátele. Krást nebo loupit cizím národům není ostatně ani nijak neslučitelné s evropskou morálkou, smíme-li tak soudit podle způsobu, jak vystupujeme proti domorodcům v Africe a jinde, zamýšlí se Nansen.