Jednotka 731: Smrt jako vysvobození a často jediná možnost
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Zločiny nacistického páchání jsou všeobecně odsuzovány a důkazy o jejich existenci je nespočet i díky přeživším. Jak je tomu ale v případě japonské Jednotky 731, která má na svědomí ještě více odsouzeníhodné zločiny?
Jedním z největších projevů krutosti v historii byly bezesporu události 2. světové války v čele s nacistickými vyhlazovacími tábory. Jen málokdo by i dnes s odstupem času neznal jméno Josefa Mengele. Nacistického násilníka, kterému se pro svou krutost přezdívalo Anděl smrti. Jen stěží je tedy možné uvěřit, že o tisíce kilometrů dál směrem na východ se děly věci, které svou krutostí jeho nelidské činy leckdy předčily.
Zatímco zločiny nacistického páchání jsou dnes již poměrně dobře zdokumentovány, veřejností známy a všeobecně odsuzovány, válečné zločiny prováděné japonskou císařskou armádou jsou mnohdy upozaďovány. Přitom to, co se dělo v speciálním útvaru Jednotce 731 svým rozsahem a mírou sadismu v mnohém převyšuje zvěrstva, která se děla v Osvětimi nebo Mauthausenu. A co je možná na celé této historické skutečnosti Japonska nejsmutnější, že tyto ohavné zločiny se nesnažili ututlat jen samotní Japonci, ale nakonec i Američané, kteří proti Japoncům bojovali.
Jednotce 731 dal vzniknout dekret císaře Hirohita v roce 1936, ta byla v činnosti během 2. čínsko-japonské války, tedy mezi roky 1937-1945. Jejich nejdůležitějším úkolem byl vlastně biologický a chemický průzkum pro potřeby japonské armády během války. Pod pojmem „výzkum“ si ale možná ani nedokážeme
Nehumánní experimenty se nevyhnuly ani ženám a dětem
Jak už to tak bývá, lidská krutost si nevybírá a nebere ohledy na pohlaví či nevinnost obětí. Mezi nejčastější experimenty, kterými si museli vězni protrpět patřily nákazy nejrůznějšími nemocemi, amputace končetin bez umrtvení nebo voperování části nejrůznějších orgánů. Výjimkou nebylo ani záměrné vyhladovění, či dehydratace, které měly jediný účel – zjištění skutečnosti, jak dlouho je možné udržet tělo při životě.
Stovky vězňů byli mučeni, přivazováni ke kůlům a používáni jako živý terč k nejrůznějším pokusům s výbušnými zbraněmi. Výjimkou pak nebylo ani upalování či pohřbívání zaživa. Možná pak asi nejděsivějším, ale zároveň bohužel nejčastějším projevem krutosti byla vivisekce neboli pitvání lidského těla zaživa bez jakékoliv anestezie. Obětmi nebyly pouze muži, ale i ženy nebo malé děti.
Jen stěží můžeme vůbec odhadovat, kolik obětí si nakonec bezcitnost Jednotky 731 vyžádala. Bezesporu se ale bude jednat o miliony lidí. Obecně se má totiž zato, že jen záměrná otrava zdrojů vody bakteriemi břišního tyfu si vyžádala na půl milionu obětí z řad čínských civilistů.
Smrt jako vysvobození a často jediná možnost
Je jen těžké se oprostit od srovnání s nacistickými koncentračními tábory v Evropě. Jednu odlišnost bychom ale našli, v případě Jednotky 731 není znám jediný případ vězně určeného na pokusy, který by z nelidských pokusů vyvázl živý.
Průměrná délka života byla pro vězně přibližně 2 měsíce, přitom se lišila jen nepatrně v závislosti na typu experimentu, kterým byl dotyčný vězeň podroben. Nepřežil nakonec nikdo, což je při domnívaném počtu vězňů děsivá představa.
Spravedlnost? Tu nečekejte ani zde…
Experimenty fungovaly za všeobecného utajení a s velmi štědrou finanční podporou ze strany japonské vlády po celou dobu trvání války. Japonsko se mylně domnívalo, že díky tomuto nelidskému výzkumu získá náskok a převahu nad nepřítelem. Činnost Jednotky 731 trvala až do srpna 1945, kdy Japonsko vědělo, že válku nevyhraje. Rozkazem byly zničeny všechny důkazy, které by snad mohly nepříteli alespoň naznačit hrůzné činy, kterých se Japonsko dopouštělo na svých vězních.
Za celou ostudnou kapitolou historie Japonska je pak fakt, že za tyto hrůzné zločiny vlastně nebyl téměř nikdo potrestán. Američané totiž prostřednictvím generála Douglase MacArthura udělili hlavním protagonistům milost výměnou za informace z jejich biologického výzkumu.