Máme to v sobě a předáváme to našim dětem: Poláci jsou nejtraumatizovanějším národem na světě
Foto: motortion / Depositphotos
Podle nedávného výzkumu má přibližně 19 % Poláků a Polek příznaky posttraumatické stresové poruchy. Toto číslo je výrazně vyšší než celosvětový průměr. Nejsou ušetřeny ani potomci traumatizovaných. Proč se porucha objevuje zrovna u našich severních sousedů a co ji způsobuje?
Výstupy z rozsáhlého výzkumu byly publikovány v časopise Nature v sekci Scientific Reports. Podle vědců je hlavní příčinou vysokého výskytu posttraumatické stresové poruchy (PTSD) nezpracované tzv. transgenerační trauma z doby druhé světové války. Studie také ukázala, že lidé, jejichž rodiny otevřeně mluví o válečných traumatech, mají nižší pravděpodobnost výskytu PTSD než ti, kteří nevědí o traumatech svých předků.
Překvapivě neblahý výsledek
Výsledky ukázaly, že dlouhodobě není prospěšné skrývat před rodinou nepříjemné zážitky z minulosti. Je důležité vytvořit prostor pro otevřenou komunikaci o těchto traumatech, což může pomoci přerušit jejich mezigenerační přenos. PTSD postihuje 5 až 10 % populace po prožitých bolestných událostech. Mezi příznaky patří vtíravé myšlenky, noční můry, psychofyzické napětí a vyhýbání se situacím spojeným s traumatickou událostí.
Podle psychologa profesora Marcina Rzeszuteka z Fakulty psychologie Varšavské univerzity je PTSD celosvětově zaznamenáno asi u 5-10 % populace, ve střední Evropě u 1-4 %, v USA u 4-8 % a v Africe u více než 10 %. Nová studie na téměř 1600 Polácích, poskytnutých externí společnosti, ukázala, že v Polsku je výskyt PTSD překvapivě vysoký, až 19 %. Profesor Rzeszutek tvrdí, že Polsko je tak nejspíše nejvíce traumatizovanou zemí na světě, uvedl web Naukawpolsce na základě informací časopisu Nature.
Po generace nezpracované duševní otřesy
Výzkumy naznačují, že vysoký výskyt PTSD v Polsku může být spojen s nezpracovanými traumaty z druhé světové války, která postihla velkou část polského obyvatelstva. Důsledky těchto prožitých bolestí se mohou projevovat i u vnuků a pravnuků těch, kteří přežili válku. Poláci, kteří byli v té době tvrdě postiženi válkou, měli potíže s vyrovnáním se se svými traumatickými zážitky. Mnozí z nich museli tajit svou minulost během doby stalinského režimu, což vedlo k tomu, že jejich duševní otřesy nebyly řešeny a uznány ve společnosti. Tato atmosféra strachu spojená s traumaty se mohla přenášet na další generace.
Podle časopisu Nature četné následné studie zjistily, že potomci obětí holocaustu byli vystaveni zvýšenému riziku duševních nemocí, převážně PTSD, depresím a úzkostem. Taktéž se u nich potvrdil zvýšený výskyt zdravotních problémů, jako je rakovina, srdeční choroby a chronická bolest.
Přizpůsobení ale trauma neřeší
Profesor Marcin Rzeszutek vysvětluje, že lidé, kteří prožili masivní trauma, se na ně „adaptují“ různě – v roli oběti, otupělého člověka nebo tzv. bojovníka. Tyto postoje jim na první pohled pomáhají se zvládáním traumatu, ale dlouhodobě neřeší problém. Je proto důležité o všem hovořit, vyhledat adekvátní podporu a zajistit otevřenou komunikaci o těchto zážitcích.
Adaptace na traumatické události ovlivňují nejen přeživší, ale také jejich rodinné příslušníky. Posttraumatické adaptace rodičů mohou ovlivnit psychosociální vývoj jejich potomků a zvyšovat náchylnost k PTSD. Důležité je otevřeně mluvit o traumatech, šířit znalosti o PTSD a vzdělávat se v oblasti psychotraumatologie, popsal zkráceně web Naukawpolsce na základě závěrů publikovaných v časopisu Nature.