Pompeje moří. Na konci 90. let odkryli archeologové desítky lodních vraků poblíž italského pobřeží

Pisa je dnes nejčastěji navštěvována kvůli své šikmé věži, přesto však v historii plnila významnou roli jako přístav. Teprve na konci 20. století přitom došlo k objevu, který tyto dávno pohřbené dějiny odhalil.

K odhalení památky přispěla rekonstrukce nádraží

Stavební práce na předměstí Pisy v roce 1998 stály za objevem jednoho z největších pokladů italské historie. Buldozery v rámci výkopu narazily na velký kus dřeva, ze kterého se později vyklubal trup starověké lodi. V průběhu následujících měsíců bylo odhaleno dalších osm pohřbených plavidel, a z lokality se tak stal archeologický zlatý důl. Nakonec se u Pisy našly desítky velmi zachovalých vraků, které byly datovány do období od 2. století př. n. l. až do 7. století n. l.

Pisa jako přístavní město

Pisa je dnes nejčastěji navštěvovaná zejména díky své šikmé věži z 12. století. Málokterý turista však tuší, že město bylo v minulosti významným přístavem. Historici však ví, že toto místo dříve sloužilo jako centrum námořního obchodu. Díky své poloze u ústí řeky Arno byla Pisa důležitým přístavem a centrem stavby lodí pro Římany i pro předřímské osady v Itálii. Ve třetím století př. n. l. se Pisa stala důležitou základnou římského loďstva během punských válek proti Kartágu.

Pod římskou nadvládou byla známá jako Portus Pisanus. Význam přístavu vzrostl až za císaře Augusta. Ještě dlouho po skončení římské nadvlády si Pisa zachovala význam jako město námořního obchodu a tvořila jednu ze čtyř tzv. námořních republik na území Itálie 11. století.

Písek a záplavy jakožto prokletí Pisy

Šikmou věž a záhadu pohřbených lodí spojuje geologie regionu. Starověká Pisa byla založena na náplavové rovině. V průběhu vývoje města se písek a zemina splavená místními řekami ukládala v jejich ústí v podobě nánosů bahna. Jak se tyto vrstvy postupně nabalovaly, vedly po staletí k ústupu pobřeží, a Pisa se tak vzdalovala od moře. Tato měkká písčitá půda je hlavní příčinou náklonu slavné věže v Pise.

V lokalitě byly také poměrně časté záplavy. Kvůli nim byly do města opět zaneseny vrstvy písčité půdy, která k pohřbívání přístavu přispěla. Písek tak nakonec pohřbil plavidla pod povrchem a ta byla po celá staletí skryta před lidským okem.

Jedinečné konzervační vlastnosti

Nepřítomnost kyslíku v nahromaděných sedimentech pomohla uchovat artefakty z lodí, zejména organický materiál. V kanálu se tak například potopila loď z 1. století n. l., která vezla náklad potravin z Neapole, a ve vraku se našly zachované kostry námořníka a psa. Nejstarší dosud nalezený vrak se potopil při povodni v prvních desetiletích 2. století př. n. l. Tento vrak není zcela zachovalý, ale zůstalo z něj dost materiálu na to, aby bylo možné určit jeho velikost. Členové týmu odhadují, že by měřil asi 45 metrů na délku a asi 15 metrů na šířku.

Dnes jsou lodě, které byly vyzdviženy ze země, vystaveny – spolu s jejich nákladem a dalšími artefakty – v Muzeu starověkých lodí v Pise, které se nachází v jednom z městských skladů z 16. století. K dnešnímu dni bylo nalezeno více než 30 lodí, ale archeologové se domnívají, že v písčité půdě Pisy jich čeká na objevení mnohem více.