Pompeje: Největší a nejslavnější starořímské město bylo přeměno na osamocené město duchů pokryté sopečným prachem
Foto: scaliger / Depositphotos
Pokud máte naplánovanou cestu do Neapole, prohlídku Pompejí si rozhodně nenechte ujít. Jedná se o velmi navštěvovanou a oblíbenou turistickou památku. Ne každý návštěvník ovšem ví, že tyto pozůstatky byly městem, které se stalo za velmi krátkou dobu masovým hrobem pro mnoho lidí.
Vítejte ve slavných Pompejích
Zpátky do 6. století
Pompeje vznikly v 6. století před naším letopočtem. Byly postaveny na lávovém pahorku zhruba 40 m. n. m. na břehu Neapolského zálivu. V té době to však nikdo neviděl jako problém. Z počátku zde hledali útočiště především mořeplavci. Pompeje pro ně byly ideálním přístavem.
Bitva o Pompeje
Poté, co byly Pompeje ovládnuty Římany, si město zachovalo svou autonomii, ale když se v roce 89 př. n. l. postavilo na stranu povstaleckých měst ve válce proti Římu, dobyl Pompeje římský vojevůdce a pozdější diktátor Sulla. O devět let později se z města stala římská kolonie, která nesla název „Cornelia Veneria Pompeianorum“.
Chvilková sláva
Pompeje se velmi rychle staly prosperujícím městem. Měly propracovaný vodovodní systém, amfiteátr, tělocvičnu a moderní přístav. Vzkvétalo zde hospodářství i kultura. Dnes bychom pod pojmem kultura viděli především divadla. Dříve kultura znamenala především gladiátorské hry a nevěstince. Nevěstince byly jedním z důvodů, proč Pompeje nesly název "město hříchů". Ženy zde neuměly číst ani psát. Aby uživily sebe a své rodiny, neměly moc na výběr. Některé pracovaly v hospodářství, jiné nabízely své sexuální služby. Díky tomu se také město stalo velmi oblíbeným letoviskem pro zámožné Římany .
Sláva lehla popelem
Ticho před bouří
Bylo 24. srpna roku 79 našeho letopočtu. Byl to poklidný, horký letní den, který nebyl ničím výjimečným. Obyvatelé Pompejí nezaznamenali žádné okolnosti, které by nasvědčovaly nějaké katastrofě. Sopka Vesuv byla v nečinnosti přes 1500 let. Zdejší lidé neměli ani ponětí o tom, že se jedná o sopku. Vesuv pro ně byl jakýsi výběžek, hora nebo pahorek. Prostě se nejednalo o nic zvláštního, čeho by se měli obávat.
Poslední oběd
Kolem jedné hodiny odpoledne lidé buď sklízeli po obědě, odpočívali, nebo se vraceli ke své práci. V tu hodinu se ovšem stalo něco, s čím nikdo z místních lidí nepočítal. Sopka Vesuv se probudila. Roztavená hornina se neměnila pouze v lávu, ale také v pěnu. Díky obrovskému výbuchu byla právě zmíněná pěna vymrštěna obrovskou rychlostí a vytvořila vířivý sloup, který rychle stoupal vzhůru.
Panika a chaos
Místní obyvatelé byli v šoku, neboť nikdy nic podobného neviděli. Jen stáli na místech a nevěřícně zírali na to, co se děje. Žhavá hornina vyvržená vysoko do atmosféry ztuhla a začala padat k zemi v podobě lávového deště. Kromě tohoto deště bylo však něco ještě děsivějšího. Vulkán vyvrhoval ze svých útrob velké balvany, které se na město řítily ohromnou rychlostí. Ve městě a okolí zavládla panika a chaos, lidé se snažili schovat, kam jen to šlo.
Smrt na každém kroku
Během 15 minut zemřelo ve městě okolo 10 000 lidí. Obyvatele neusmrtila láva z vybuchlé sopky Vesuv, ale především popel a jedovaté výpary, kterým nebylo možné uniknout. Těla mužů, žen, dětí i zvířat vypadala, jako by zůstala zamrzlá v čase. Popel zakonzervoval celé město.
Pompeje pokryté zhruba šestimetrovou vrstvou popela se tak během 15–20 minut staly masovým hrobem. Sluneční paprsky na Pompeje dopadly až po necelých 1700 letech. Znovu byly totiž objeveny a zkoumány až v roce 1749.