Posmrtné svatby v českých zemích: Tajemný obřad mezi smrtí a láskou až za hrob
Foto: ProCinemaStock / Shutterstock
Odění mladých zesnulých do svatebních rouch a zvláštní rituály, které spojují tragédii a oslavu, nás zavedou do světa posmrtných svateb. Významné a zároveň podmanivé tradice prolínající život, smrt a nesmírnou touhu po uznání neuskutečněného láskyplného svazku.
Smrt mladého člověka byla, je a i nadále bude považována za neštěstí. Pohřeb mladých lidé měl především v minulosti, ale v nemnohých částech naší vlasti dodnes, zvláštní charakter. Bylo jím posmrtné zacházení s mladými svobodnými lidmi, tzv. posmrtná svatba, o které píše Denisa Bohoňková ve své bakalářské práci na téma Pohřební rituály – Základní struktura a kulturní proměny.
„Vystrojovala se jim tzv. posmrtná (smrtná, malá) svatba, která měla deklarovat jejich nenaplněný, nedobrovolný životní osud. Tento obyčej může být vzdálenou reminiscencí dávného obřadu pohřbívat s mládencem dobrovolně usmrcenou dívku. Vycházel z přesvědčení, rozšířeného i u mimoevropských národů, že předčasná smrt mladého člověka vede k jeho nespokojenosti a je důvodem k revenanství,“ dozvídáme se od Denisy Bohoňkové.
Výklad slova revenant podle Slovníku cizích slov a wikipedie: Nebezpečný nebožtík, který se podle představ středověkých lidí mohl z hrobu vracet mezi živé jako škůdce. V mytologii a folklóru je to oživené mrtvé tělo, které přichází do kontaktu s živými. Slovo je odvozeno od latinského revenire („navracet se“). V češtině mu částečně odpovídá slovo umrlec, ale také strašidlo; přízrak, duch nebo stín označují spíše nehmotné bytosti a zjevení, ve fantasy literatuře se užívá spíše slova nemrtvý.
V Čechách a na Moravě měla posmrtná svatba stejný význam, ale lišila se v detailech jako např. v okolí Vrbovce na Horňácku, kde se při pohřbu mládence sešla děvčata a všechna šla na pohřeb ve svatebních šatech. Při ukládání rakve do hrobu ustřihla každá matka své dceři věnec s pentlemi a hodila jej na rakev, poté uvázala na hlavě dívky ručník a tím ji symbolicky začepila jako nevěstu, píše ve své práci Denisa Bohoňková.
Motivy pohřbu a svatby
Při pohřbech mladých lidí se prolínají dva prvky, a to pohřební a zároveň svatební. Mrtvý je při pohřbu oblečen do svatebního a jeho průvod, tvořený mládenci, kteří nesou rakev, jsou oblečeni do černého oděvu s bílou šerpou a družičky v bílém. Dívka oblečená v bílém, představuje vrstevnici zemřelého, oproti dívce, která je v černém a nese zlomenou svíci, představující nevěstu mládence. V některých případech se při průvodu nese i ovoce (jablka, citrony) na znamení plodnosti. Při pohřbu mladé dívky, bylo zvykem ji zdobit svatebním vínkem a partou.
Nejstarší známá Moravanka byla nejprve považována za muže. 31 000 let po smrti jí můžete pohlédnout…
Posmrtná svatba dodnes
Tyto posmrtné svatby se na některých místech vyskytují ještě dnes a to na území jihovýchodní Moravy. O pohřbech svobodných mladých se dozvídáme také z lidových písní. Po návratu z pohřbu se večer konala hostina pro pozůstalé, na kterých se scházeli i vrstevníci mrtvého, aby se s ním rozloučili, nákladná hostina byla chápána jako věno. Tyto „oslavy" probíhaly v duchu tance, kdy se při symbolickém zadupání pozůstalí loučili s mrtvým, uzavřela tuto kapitolu autorka práce.