Na ostrově Poveglia byli internováni nemocní s dýmějovým morem. Podmínky byly strašlivé a ztráty obrovské. Říká se mu Ostrov smrti

Malý ostrov Poveglia poblíž Benátek má za sebou temnou a tragickou historii. V 18. a 19. století zde byla zřízena karanténní oblast pro lidi zasažené morem, ze které se však později stal prakticky lidský útulek, avšak s nelidskými podmínkami.

Původně sloužil ostrov zemědělcům

Nejstarší známá zmínka o ostrově Poveglia pochází z roku 421 n. l. V prvních letech své existence byl ostrov využíván především jako římské vojenské stanoviště. Později se však na místo přesunula zejména zemědělská činnost, přičemž místní vody přály také rybářům. Poveglia tak žila poměrně klidným životem až do 18. století, kdy se svět razantně změnil.

Příchod černé smrti

Evropu, Asii i Afriku zasáhla morová epidemie, která ochromila téměř všechny světové národy včetně Itálie. Z obavy, že se nemoc bude v Itálii šířit i nadále, byl ostrov Poveglia přeměněn na karanténní stanici pro lodě připlouvající do Benátek, aby se zabránilo jejímu dalšímu šíření. Vzhledem k jeho pozici tak mělo jít o ideální izolaci. Taktéž osoby z pevniny sem byly posílány k léčení.

Plán se začíná hroutit

Myšlenka ostrovní karantény se však později ukázala značně lichou. Pacienti s morem byli na ostrově Poveglia ubytováni ve velkých společných budovách, tzv. lazaretech, kde byli často rozděleni podle pohlaví a závažnosti příznaků. Na mnoha místech ostrova docházelo k problémům s přeplněním, nehygienickými podmínkami či nedostatečnému větrání. Všechny tyto aspekty přispívaly naopak k šíření moru a dalších nemocí než k jejich léčení. V kombinaci s primitivní léčbou ve formě bylinek či pouštění krve se tak ostrov Poveglia stal ohniskem celé řady chorob.

S pacienty bylo zacházeno bez úcty a zdravého rozumu

Ani po skočení morové epidemie si ostrov Poveglia neužil dlouhého klidu. Ve 20. století byly zdejší budovy využity pro založení psychiatrické léčebny. Podmínky pro pacienty se však v mnohém nezlepšily, ba naopak.

Místo se tak stalo nechvalně proslulým pro své nelidské zacházení s pacienty. Objevoval se nespočet zpráv o závažném zneužívání, zanedbávání a barbarských lékařských zákrocích prováděných na pacientech. Zprávy uvádějí, že pacienti byli biti, omezováni na svobodě či kompletně izolováni na samotkách po celé měsíce.

Záznamy o nelidském zacházení s pacienty zahrnují elektrokonvulzivní terapii, tedy pouštěním elektrického proudu do mozku, dále pak lobotomii či další lékařsky neověřené experimenty. Mnoho pacientů tak zemřelo krutou a bolestivou smrtí, aby byli pohřbeni do stejné hlíny jako tisíce obětí moru o pouhé století dříve.

Světlo na konci tunelu?

Po uzavření ústavu zůstal ostrov opuštěný, a i dnes jde o soukromý pozemek nepřístupný veřejnosti. V posledních letech se objevily plány na přeměnu ostrova v turistickou destinaci. Realizace však narazila na odpor ochránců přírody a místních obyvatel. Přesto však celá řada lidí věří, že se Poveglia dokáže z temné historie časem vymanit. Cesta za znovuzrozením však nebude jednoduchá, a Ostrov smrti se tak své vizitky možná nikdy nezbaví.