Je to práce a někdo ji dělat musí. Povinnosti kata byly různorodé, jak uvádí deník popravčího Franze Schmidta

Stereotypní představa kata zakukleného v kápi s krví potřísněnou sekerou se velmi liší od historické skutečnosti. Unikátní zápisky Franze Schmidta odhalují zákulisí katova života, který bral svou práci vážně a mnohdy cítil empatii ke svým obětem.

Kdo byl Franz Schmidt?

„Jednoho květnového odpoledne roku 1573 stál devatenáctiletý Frantz Schmidt na dvorku domu svého otce v Bavorsku a připravoval se setnout mečem hlavu zatoulanému psovi. Nedávno promoval ze cvičení stínání dýní a zvířat. Pokud by prošel touto poslední zkouškou byl by považován za připraveného začít svou práci jako popravčí,“ uvádí magazín Live Science na základě zápisků ze Schmidtova deníku. Franz Schmidt (1555–1634) byl popravčí pocházející z německého Hofu. Do historie vstoupil díky svému deníku, který líčí jeho 45letou katovskou kariéru a obsahuje mimo jiné detailní popis více než 360 poprav. 

Jak se dostal ke své profesi?

Jako většina katů se Schmidt ke své profesi dostal dědičně po svém otci Heinrichovi, který byl k jejímu vykonávání donucen vrchností. Stigma katovství většinou synům neumožnovalo výběr jiného povolání, a proto se dědilo v rodinách po celé generace. Schmidt si ve 23 letech zajistil místo kata v Norimberku, kde se také oženil s dcerou vrchního kata, po kterém později převzal živnost. Práce veřejných popravčí byla nutností pro zajištění vymahatelnosti trestního práva. Mnozí zločinci dlouho unikali před zákonem, a když je konečně dopadli, bylo je třeba na veřejnosti exemplárně potrestat.

Co obnášel život kata?

Náplň práce to byla nepříjemná, lidé ji považovali za nečistou, a nezbytnou zároveň. I přes sociální vyloučení katů na okraj společnosti, skýtala jejich profese četné výhody. „Popravčí těžili z něčeho, čemu se říká „havage“, což je druh daně, která jim dávala právo vzít si část jídla a pití od prodejců na trhu zdarma. Úřady jim obvykle poskytly ubytování zdarma a osvobodily je od mýta a daní,“ uvedla Hannele Klemettilä-McHaleová, finská profesorka kulturní historie. Pro výkon svého povolání museli mít vysoký stupeň odbornosti a vzdělání. Neúspěch při popravě mohl znamenat lynčování rozzuřeným davem, pokutu či vězení. 

Jaké měl kat další povinnosti?

Kromě konání poprav a mučení si popravčí často přilepšovali jako lékaři, jelikož oplývali základními znalostmi lidské anatomie. Ze Schmidtova deníku se dozvídáme, že během svého života uzdravil mnohem více lidé, než popravil. Zároveň se dočteme, že kdyby měl možnost výběru, stal by se lékařem. Podle odhadu celkově učinil asi 15 000 lékařských konzultací. Kat měl také na starosti další morálně nečisté činnosti, jako údržbu městských latrín, likvidaci toulavých psů a pohozených mršin, vymáhání poplatků od malomocných a prostitutek, prosazování předpisů o chovu dobytka. 

Jak skončil příběh Franze Schmidta?

Franz Schmidt žil navzdory své profesi společensky velmi úspěšný život. Plat vrchního kata byl srovnatelný s platem nejlepších městských právníků, což mu umožnilo vydržovat si prostorné sídlo. V 61 letech zanechal práce kata a stal se váženým lékařským poradcem. Udělené císařské privilegium mu zajistilo získat statut „čestného člena společnosti“, očistit své jméno od stigmatu předchozího povolání a umožnit jeho 7 dětem změnit povolání dle jejich výběru. Schmidt zemřel ve věku 79 let.