Prací k apokalypse: Evropská populace si myslí, že je díky výkonům něco víc. Jinak ale fungovat neumí
Foto: konradbak / Depositphotos
V minulosti nebyla práce zdaleka tak důležitá a mít zaměstnání bylo kdysi považováno za zotročení. Proč tedy stále tak vášnivě pracujeme, přestože jsme dosáhli pohodlného života? Proč je práce tak hluboce zakořeněná v našem světě?
Francouzský sociolog a spisovatel Frantz Gault je zakladatelem agentury Ultralaborans.org, která se zabývá transformací podniků a budoucností práce jako takové. Nedávno vydal knihu nazvanou Apocalypse work (Prací k apokalypse), která mapuje historii vztahu k práci v západním světě, má silný filozofický podtext a práci přirovnává k náboženství. Sám autor se v ní, a také pro personalistický server Welcometothejungle.com., zamýšlí nad podivnou metamorfózou přístupu k práci v dějinách lidstva:
„Z nepříjemné povinnosti, které se každý snažil ze všech sil vyhnout, a pokud se mu to podařilo, pyšnil se tím před ostatními, se stala ,ctnost´, či dokonce náboženství se stádem věřících a s velkými mytickými příběhy.“
Skoncujte s aktuálním zbožštěním práce
Ale pozor, toto novodobé „náboženství“, od kterého se v poslední době již odvracejí i věrní zaměstnanci, kteří už dost vytrpěli pod bičem nových manažerských metod, se pomalu ale jistě začíná otřásat v základech, zdůrazňuje Gault. Lidem již skutečně vadí, že je po nich vyžadována čím dál větší zodpovědnost a čím dál více času stráveného v práci.
Gault se tedy zcela logicky ptá, proč stále chodíme do práce, ačkoli jsme již dosáhli určitého stupně osvobození od základních fyziologických potřeb. Jaký je tedy smysl našeho každodenního docházení do zaměstnání? Je to jen proto, abychom uspokojovali umělé potřeby?
Důvodem, proč dnes stále trváme na práci, spočívá v tom, že celý náš ekonomický a sociální systém je založen na konceptu práce. Jsme společnost závislá na pracovním nasazení, a bez ní by náš svět nebyl schopen fungovat. A přestože by naší prioritou mělo být zajistit lepší budoucnost pro naše potomky a nezanechat jim zdevastovaný svět, stále se soustředíme na hmotné a povrchní touhy. Někdy se těžko rozhodneme, co je pro nás skutečně důležité.
Ale bylo to vždy takto?
Gault jako expert na nové organizace práce, zejména práci na dálku a demokratizaci podniků připomíná, že v minulosti neměla práce takovou klíčovou roli v lidském životě jako dnes. Ve starověku a středověku byla společnost postavena na jiných hodnotách, jako byly duchovní a válečné cíle. Práce byla často považována za něco nedůležitého a dokonce i ponižujícího. Jak se tedy dostalo práce do středu našeho života?
Dnešní doba nás staví do středu pracovního kolotoče. Ekonomický a sociální systém, který nás obklopuje, nás do práce doslova tlačí. Politici na každých volbách slibují, že vytvoří nová pracovní místa a sníží nezaměstnanost. Myty o práci stále ovládají naše myšlení. Moderní společnost je postavena na vykořisťování určitých skupin lidí a přírody, a tím vytváří rozdíly mezi těmi, kteří mají a těmi, kteří nemají.
Nevěřme ráji a zemi zaslíbené
A co ty velké mýty, kterým věříme dodnes, ptá se Gault? Patří sem mýtus hojnosti, který nás utvrzuje v představě, že pracujeme, abychom si jednou zajistili dostatek všeho, a mýtus pokroku, který slibuje konec práce a svobodu. Tyto mýty jsou podobné náboženským představám o ráji a zemi zaslíbené, a odrážejí se i v myšlenkách transhumanismu, který věří, že díky práci a technologii překonáme nemoci a smrt.
Zaměstnání jako otročina
A víte vůbec, ptá se sociolog, že mít zaměstnání bylo kdysi považováno za zotročení? Přechod k moderní formě zaměstnání s pracovní smlouvou přinesl na konci 19. století ve Francii, Velké Británii a USA mnoho protestů a demonstrací, které tento nový způsob práce zavrhovaly. Dříve byl člověk placen za konkrétní úkol, a tato práce byla ctěna a respektována. S nástupem zaměstnaneckého vztahu se však zhoršily pracovní podmínky a ochrana zaměstnanců se snížila. Tím se změnil i náš pohled na práci a naše postavení v ní.
Je dnešní společnost připravena vzdát se kultu práce?
Odpověď Gaulta zní: „Ano, ale ne ta ve Francii. Během natáčení dokumentu v Amazonii jsem sledoval fungování jiných národů, které považují obyvatele Západu za fanatiky. Říkají si: ,My žijeme skromně a respektujeme vše živé, tamti lidé jsou fanatici.´“ Připomíná, že od domorodých národů se můžeme mnohému přiučit. Oni totiž „vidí strom jako člověka, respektují ho jako svého souseda – ani je nenapadne ho pokácet, vyrobit z něj prkna a ty pak prodávat. Je to základní rozdíl v životní filozofii, ale pomaloučku se začíná ozývat i v Evropě“, uzavírá Frantz Gault.