Možnost, že pravěcí lidé přeplouvali moře, zcela mění náhled na rozšíření celé lidské populace
Foto: Claudia Harms-Warlies / Shutterstock
Nejnovější poznatky vědců naznačují, že naše představy o způsobu života pravěkých lidí bude možná nutné výrazně přehodnotit a s tím i teorie o způsobech migrace našich předchůdců.
Ačkoliv schopnost budovat lodě a přepravovat se po vodě na různě vzdálená místa bývá přisuzována až mnohem pozdějším vývojovým obdobím předchůdců člověka, někteří výzkumníci přišli s odvážnou myšlenkou, která tento předpoklad vyvrací. Poznání, že se předchůdci Homo Sapiens dokázali plavit po vodě, by mělo bezesporu dopady na aktuálně zvažované modely rozšíření lidské populace. Tyto modely pracovaly s tím, že naši dávní předkové objevovali nová teritoria výhradně po pevnině.
Dosavadní předpoklady
Náš přímý předchůdce Homo Sapiens se objevil zhruba před 300 tisíci lety a dlouho byl považován za jediného předchůdce dnešního člověka, který si osvojil schopnost plavit se po moři. Některé aktuální výzkumy, ale tuto teorii přinejmenším zpochybňují. Doposud se předpokládalo, že se pravěcí lidé přesouvali v dobách ledových, kdy hladina moří poklesla, a vznikly tak pevninské mosty, které umožnily přesun suchou nohou na dříve nepoznaná místa. Takto se dle teorií měli dostat například první lidé Beringovou úžinou z Asie do Ameriky.
Nové poznatky
S hypotézou, že pravěcí lidé byli schopni se přepravovat po vodě, pracovalo více výzkumných týmů v různých částech světa. Nejnovější přírůstek do této oblasti výzkumu přinesli vědci z univerzity v řeckém Patrasu. Vědecké ověření stáří prvních lodí je pochopitelně obtížným vědeckým úkolem. První lodě byly bezpochyby stavěny ze dřeva, které se ale nedochová stovky, či dokonce tisíce let. Klíčovým důkazem řeckého výzkumného týmu jsou proto artefakty (například kamenné nástroje či kosti) nalezené na Egejských ostrovech mezi Řeckem a Tureckem, které jsou starší než první výskyt zástupce rodu Homo Sapiens.
Dřívější studie naznačovaly, že pravěcí lidé se přesouvali na Egejské ostrovy pěšky během dob ledových, kdy hladina moří klesla, a bylo možné cestovat na dříve nepřístupná místa. Po bližším průzkumu v oblasti Egejských ostrovů bylo nicméně zjištěno, že tento předpoklad nebyl zcela přesný. Ačkoliv některé zdejší ostrovy byly po poklesu hladiny moře vzájemně propojeny, ostrovy jako takové byly za posledních 450 tisíc let nepřetržitě odděleny vodní plochou od pevniny – dnešního Turecka a Řecka. I v období, kdy bylo moře na své nejnižší hodnotě, by bylo nutné překonat alespoň pět až sedm kilometrů moře, aby se tehdejší obyvatelé dostali na nejbližší z ostrovů.
Řečtí vědci považují za klíčový faktor právě skutečnost, že vzdálenost mezi pevninou a ostrovy nebyla velká. Ostrovy tedy musely být pro tehdejší obyvatelé viditelné, a představovaly tak vzrušující výzvu.
Co z toho plyne?
Nálezy učiněné na Egejských ostrovech nezbytně neznamenají, že pravěcí lidé byli schopni stavět lodě. Přeprava na ostrovy mohla probíhat i na primitivních raftech nebo na kmenech stromů. Vědci také spekulují, že motivací mohl být lov potravy, a to dokonce i trpasličích slonů, kteří se v oblasti vyskytovali.
Výzkum provedený v Egejském moři přitom není jediným, který se tématu věnuje a který naznačuje nečekané schopnosti předchůdců Homo Sapiens. Obdobné studie pracují s předpokladem, že pravěcí lidé se plavili po moři v oblasti dnešní Indonésie a Filipín již před sedmi sty tisíci lety.
Dnešní lidé se domnívají, že ve srovnání s pozdějšími předchůdci dnešních lidí byli Neandrtálci či Homo Erectus méně inteligentní. Výzkumy ale hovoří o opaku a naznačují, že pravěcí lidé nám nemuseli být blízcí pouze geneticky, ale také svou inteligencí. Dnes již víme, že dokázali vyrobit nejrůznější nástroje. Schopnost vytvořit primitivní plavidla v této perspektivě nemusí vypadat příliš nerealisticky. Bude zajímavé toto téma dále zkoumat a hledat navazující důkazy o nečekaných schopnostech našich dávných předků.