Před revolucí se na ledničku šetřilo, ale bydlení bylo za hubičku. Jiný životní styl, jiné rozložení životních nákladů
Foto: mazzzur / Depositphotos
Neustále panují dohady, jestli bylo za socialismu lépe, nebo hůře než dnes. Pojďme si posvítit na tehdejší životní náklady. Podle dobového dokumentu z roku 1975 jsme se měli opravdu skvěle.
Třeba naše příjmy se za posledních pět let zvýšily o 66 miliard korun, a překročili jsme tak směrnici XIV. sjezdu KSČ. Hospodářské výsledky byly tak příznivé, že se povedlo dokonce snížit hladinu cen, a tím jsme získali 2,5 miliardy korun. Ve spotřebě potravin jsme se zařadili mezi nejvyspělejší státy světa. Masa jsme snědli o deset kilo více než v roce 1970. Aut se prodalo v této pětiletce 640 tisíc. Důchodcům se zvedly důchody o částku vyšší než 3 miliardy korun. Za poslední pětiletku se postavilo 600 000 bytů. V roce 1974 odcestovalo do zahraničí o polovinu více Čechoslováků než před pěti lety.
Čtené slovo je doprovázené obrazy z nákupních center, pochopitelně plných nejen lidí, ale také zboží. Ale bylo to všechno takto růžové? Čísla, která nemají žádnou vypovídající hodnotu. O problémech se mlčí. Lidi trápil nedostatek zboží. Na auta byly pořadníky, na byty pochopitelně také, fronty byly jakýmsi folklorem té doby a kolikrát v nich lidé stáli dříve, než bylo navezené zboží. Na pračku se čekalo ve frontě třeba celou noc a kdo neměl známou v obchodě, tak si kolikrát ani neškrtl a nesehnal ani toaletní papír.
Mnohdy frkáme jak je dnes hrozně draho a z podvědomí taháme ceny předrevolučních potravin.
Pojďme se podívat na předrevoluční ceny potravin:
- čtvrtka másla – 10 Kčs
- kilo cukru – 8 Kčs
- kilo konzumního chleba – 3 Kčs
- litr mléka – 2 Kčs
- 1 vejce – 1,30 Kčs
- 1 kg kuře – 30 Kčs
V roce 1988 byl průměrný plat 3 431 Kčs, dnes je 40 324 Kč. Je jasně vidět, že v poměru k průměrné mzdě potraviny levné nebyly. Právě naopak. Drahá byla také auta, pračky a ledničky. Ovšem zase vydržely léta. Drahé bylo oblečení a boty. Přístup k těmto nákupům byl ovšem jiný. To co se koupilo, bylo kvalitní, nákup se dobře rozmyslel, kupovalo se to, co bylo třeba, a dlouho se to užívalo. Takže jste za boty dali 300 Kčs, pak pouze chodili do opravny na nové podražení a vydržely vám spoustu let.
Co levné bylo?
Jednoznačně bydlení a energie. Třeba za krásný velký prostorný byt v centru města se třemi balkony a pěknou komorou se platilo 500 Kč se vším všudy. Byty nebyly v osobním vlastnictví, byly státní, družstevní nebo podnikové. Nikdo vás z nich ovšem nevyhnal, a když jste chtěli větší, směnili jste ho a doplatili přibližně 10 000 Kč za místnost. A mohli jste si svítit, topit a koupat se každý den v plné vaně. Levné byly také vysokoškolské koleje, obědy ve školách, učebnice se na středních školách nekupovaly, ale rozdávaly a měla je řada studentů po sobě. Levné byly dětské tábory, zdarma družiny i mnoho kroužků.
Jiný životní styl nám prostě nedovolí porovnat s odpovídající výpovědní hodnotou životní náklady před a po revoluci. Ovšem dá se říci, že kdo dnes bydlí ve vlastním bytě nebo domě, nemusí splácet hypotéku nebo platit předražený nájem, na tom nemusí být nijak špatně. Ovšem co ti, kteří to štěstí nemají? Jejich životní náklady jsou tak nehorázně vysoké, že při představě pohodlného bydlení v krásném bytě za 500 Kčs za měsíc, musí zamáčknout slzu.