Příslib západního blahobytu: Nákup v Tuzexu a fenomén bony odhalují skrytý svět za železnou oponou
Foto: Steffen Zahn from Berlin, Germany / Creative commons, CC-BY
V době socialismu se Československo ocitlo v hrozném paradoxu. Na jedné straně lidem komunistické vedení neustále slibovalo, že budou žít v blahobytu a všeho budou mít dostatek. Na straně druhé tomu tak ale opravdu nebylo a k lidem se nedostávalo ani základní zboží.
Možná si někteří pamatujete nebo to alespoň znáte z dobových fotografií – dlouhé fronty na ovoce, ale i na zboží důležité pro osobní hygienu. Lidé ale po novém zboží ze Západu stále toužili, a hledali cesty, jak se k němu dostat. A právě v této době vzniká Tuzex.
Tuzex: západní blahobyt uprostřed socialismu
Tuzemský export, zkráceně Tuzex, byla síť obchodů, kde si lidé konečně mohli koupit oblíbené zboží ze západu jako byly například džíny, kinder vajíčka, desky s hudbou a podobně. V těchto obchodech byly k dostání totiž věci jinde nedostupné, jako byla luxusní kosmetika, kvalitní oblečení, alkohol nebo elektronika, které byly normální v každé západní společnosti. Pro mnoho lidí bylo toto zboží splněným snem a mnoho mladých si pod stromeček přálo právě džíny, které se nedaly nikde jinde sehnat. Samotné výrobky pocházely opravdu ze Západu a na mnohých stály štítky „made in USA“ nebo „made in Germany“. V Československu jste na tyto obchody mohli narazit zejména mezi lety 1957–1992. V tomto roce byly tyto obchody zrušené, jelikož již konečně nebyly potřeba. Nakoupit v Tuzexu však nebylo vůbec jednoduché.
Bony: klíč k nedostatkovému zboží
Zboží v Tuzexu jste si totiž mohli zakoupit pouze za speciální měnu, bony, speciální poukázky, které ale nebyly běžně dostupné a získal je pouze někdo. Byly vydávány ve formě tištěných poukázek a jejich oficiální název byl Tuzexové poukázky. Bony bylo možné získat několika málo prostředky – jako odměna od státu za speciální úkoly, za devizové prostředky nebo na černém trhu. Devizové prostředky ale obvykle získali pouze ti, kteří měli příbuzné v zahraničí.
Veksláci: páni černého trhu
Pokud jste v komunistickém Československu potřebovali sehnat nějaké nelegální zboží, obrátili jste se na veksláky. Ti na černém trhu obchodovali s bony, které zde dokonce několikanásobně převyšovaly svou původní hodnotu. Černý trh s bony byl sice nelegální, ale velice živý. Lidé, kteří měli přístup k devizám nebo je získávali jiným způsobem, je prodávali dalším zájemcům. Veksláci museli být velice rychlí, obratní a museli být schopní vyjednávači. Ač se pohybovali na hraně zákona, nemůže se jim odepřít, že hráli významnou roli v neoficiální ekonomice socialistického Československa.
Tuzexy a bony zůstaly v povědomí mnoha lidí jako symbol komunistického Československa. Lidé dnes na ně vzpomínají s určitou nostalgií, jako na ostrov blahobytu uprostřed socialistického nedostatku.