Prokletí hrobky se netýkalo jen egyptských vykopávek. Kazimír IV. Jagellonský měl také jednu takovou
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
V roce 1973 náhle zemřeli čtyři z dvanácti vědců, kteří se zúčastnili otevření hrobky polského krále Kazimíra. V příštích letech zemřeli další členové výzkumného týmu. Událost je připodobňována ke kletbě Tutanchamonovy hrobky.
Prokleté hrobky jsou v popkultuře už 100 let
Prapůvod mýtu pochází z roku 1922, když Howard Carter nahlédl do 3 tisíce let staré hrobky faraona Tutanchamona v Údolí králů. Jeho počin rozpoutal celosvětovou vášeň pro staroegyptské dějiny. V roce 1923 otevřela expedice lorda Carnarvora Tutanchamonovu pohřební komoru plnou cenností. Náhlé smrti lorda Carnarvona a dalších členů výpravy se ujal senzacechtivý tisk, který událost zpopularizoval a odstartoval fenomén prokletých hrobek. Zrnko pravdy se však ukrývá v každém mýtu.
Přenesme se nyní z tisíce kilometrů vzdáleného Egypta do sousedního Polska. Konkrétně do 70. let 20. století, kdy v zemi stejně jako u nás vládl socialismus a mnohé druhy výzkumů nebyly povoleny. Proto bylo obtížné získat oficiální souhlas k archeologickému průzkumu středověkých královských hrobek.
Povolení k exhumaci zajistil budoucí papež Jan Pavel II.
Hlavním zastáncem vědců, kteří zkoumali život krále Kazimíra IV. Jagellonského (1427-1492), byl krakovský arcibiskup Karol Wojtyła, pozdější papež Jan Pavel II. Byl to muž neobyčejně silného charakteru, který se nenechal snadno odradit od svých cílů. Právě on se ještě jako arcibiskup v roce 1973 zasadil o získání povolení otevřít Kazimírovu hrobku v kapli Hradu Wawel.
Otevření hrobky sledovalo celé Polsko
Nadšení archeologové se těšili, že konečně prozkoumají 500 let staré ostatky a odhalí důležité okolnosti králova života a smrti. Zároveň panovaly obavy, jestli hrobku nevyplenili Rusové za 2. světové války jako mnohé jiné královské hrobky. Událostí bylo tehdy posedlé celé Polsko, které ji sledovalo prostřednictvím médií. Před otevřením hrobky výzkumný tým žertoval, že by je také mohla stihnout strašná kletba podobná té Tutanchamonově. Neměli však tušení, že některé z nich čeká smrt…
Králem se stát neměl, neměli ale jinou volbu
Kazimír IV. Jagellonský se narodil v roce 1427 jako druhý syn tehdy již 75letého litevského velkovévody a polského krále Vladislava II. Jagellonského. V roce 1440 prohlásili vzbouření litevští šlechtici svým velkovévodou Kazimírova staršího bratra. Důvodem bylo použít chlapce na trůnu jako loutku. Veškeré vazby mezi Polskem a Litvou tak byly na čas přerušeny. Poláci proto neměli na vybranou a v roce 1447 korunovali novým králem Kazimíra.
Jako vladař byl úspěšný a oblíbený
I přes své mládí a nedostatečné vzdělání se ukázal jako mírumilovný a schopný vladař, který si nekladl přehnané cíle. Sňatek s Alžbětou Habsburskou mu zajistil 13 potomků, kterými úspěšně obsadil mnohé evropské trůny, včetně toho českého (Vladislav III. Jagellonský). Obnovil politickou unii mezi Polskem a Litvou a získal zpět bývalá polská území. Největším jeho triumfem bylo konečné podrobení Řádu německých rytířů v roce 1466.
Rakev byla časovanou bombou
Kazimír zemřel dne 7. června 1492 ve věku 64 let, příčina jeho smrti byla neznámá. Jeho ostatky se v parných dnech rozkládaly nebývale rychle a hrozilo, že nevydrží převoz do Wawelské katedrály. Proto jej ošetřili vápennou solí, zabalili do hedvábné látky a dřevěnou rakev zapečetili pryskyřicí. Z uzavřené rakve se tak stala doslova časovaná bomba…
Archeologové otevřeli hrobku 13. dubna 1973. Na první pohled vypadal obsah dle očekávání. Ostatky byly přemístěny a podrobeny výzkumu. Po několika dnech od otevření náhle zemřeli čtyři členové týmu. Jako by se začaly opakovat padesát let staré události Tutanchamonovy kletby. Během následujících let zemřelo nejméně 11 dalších výzkumníků, kteří přišli do kontaktu s ostatky.
Vraždila středověká plíseň
Až po letech spekulací vědci zjistili pravou příčinu nejméně 15 záhadných úmrtí. Viníkem byla patogenní plíseň rodu Aspergillus flavus stejně jako v Tutanchamonově hrobce. Nalezeny zde byly ještě další dva druhy plísní Penicillium rubrum a Penicillium rugulosum. Vdechnutí toxinů všech těchto hub je pro člověka nebezpečné, způsobuje astma, alergie a u lidí se sníženou imunitou může vyvolat smrtelnou infekci. V současnosti už jsou známa rizika spojená s průzkumem starých hrobů. Doporučuje se, aby se jich zúčastňovali jen zdraví jedinci, kteří budou vybaveni dostatečnými ochrannými pomůckami. Zastánci teorie o prokletí však tvrdí, že plíseň nemůže mít na svědomí tolik úmrtí a že šlo o vyšší trest za narušení posvátného klidu mrtvého.