Nepocházíte náhodou z tzv. první nebo druhé společnosti? Povýšenost zde byla všudypřítomná
Foto: PeopleImages.com / Depositphotos
3 min
Rozdělení na první a druhou společnost bylo dáno především historickým vývojem a společenskými změnami v 19. století. Zatímco první společnost reprezentovala tradiční aristokracii s kořeny sahajícími do středověku, druhá společnost odrážela nástup nové, ekonomicky silné elity. Toto rozdělení se projevovalo například v uzavřenosti první společnosti a v její snaze udržet si své výsadní postavení.
Pojmy první a druhá šlechtická společnost označují neformální rozdělení šlechty v českých zemích v 19. a na počátku 20. století. Toto rozdělení nebylo založeno na žádných právních předpisech, ale spíše na společenské prestiži a historii rodin.V 19. století vyvstal velký rozdíl mezi „klasickou“ historickou šlechtou, které se říkalo také první společnost, a „tou druhou“ neboli nově nobilitovanou čili povýšenou do šlechtického stavu.
První společnost
Tvořily ji nejstarší a nejvýznamnější šlechtické rody, které se vyznačovaly svým původem, majetkem a vlivem. Patřily sem rody jako Schwarzenbergové, Lichtenštejnové, Lobkowiczové, Kinský a další. Tyto rody měly po staletí významné postavení ve společnosti a často vlastnily rozsáhlé majetky. Jejich členové se pohybovali v nejvyšších kruzích a zastávali významné funkce ve státní správě, armádě a církvi.
„K aristokracii patřil ten, kdo se v ní narodil. Rozhodoval pouze původ. Hospodářské výkony a úspěchy neměly - alespoň pro velkou část - žádný význam,“ píše ve své knize Šlechtictví zavazuje rakouská historička Martina Winkelhoferová, v níž prokázala výbornou znalost šlechtických rodových archivů jednak rakouské a jednak české provenience.
Druhá společnost
Sem obrazně patřily mladší šlechtické rody, které se do popředí dostaly až v průběhu 19. století. Příslušníci této „druhé šlechty“ získali titul za zásluhy nejčastěji ve vojenské, politické nebo hospodářské oblasti, díky podnikání, průmyslnické činnosti nebo službě ve státních úřadech.
Patřily sem například rody jako Ringhofferové, Petschkové, Nostitzové a další. I když tyto rody nedosahovaly prestiže první společnosti, stále měly významné postavení ve společnosti a jejich členové se angažovali v politickém a kulturním životě. Tato možnost společenského vzestupu byla v zásadě otevřená všem sociálním vrstvám svobodného obyvatelstva, v nichž nechyběly ani podnikatelsky činné osoby.
Nováčkovské potíže
Z dochovaných zdrojů se dá vyčíst, že v době mezi lety 1804 a 1918 bylo doloženo 5003 povýšení do prostého šlechtického stavu, 2797 do rytířského stavu a 870 do stavu svobodných pánů. Polovinu z nových šlechticů tvořili důstojníci, čtvrtinu vysocí státní úředníci. Našli se mezi nimi ale i vědci, umělci a samozřejmě průmyslníci a obchodníci, uvádí se v publikaci Aristokratky.
„Klobouk na tři facky, urousaná od psů, staré střevíce," Hraběnka Dobřenská a spisovatel John spolu…
Doba na přelomu 19. a 20. století byla z mnoha hledisek pozoruhodná a z pohledu novopečené šlechty nebylo pro nováčky snadné mezi aristokracii zapadnout. „Nešlo o nic jednoduchého vyznat se ve spleti přezdívek, příbuzenských vztahů a také drbů. Například bohatý podnikatel Nathaniel Rothschild byl už dávno povýšený do šlechtického stavu, ovšem pravým příslušníkem aristokracie se stal až ve chvíli, kdy mu hrabě Wilczek (Vlček ze starého slezského šlechtického rodu – pozn.) nabídl tykání a začal ho oslovovat Natty. Ani sňatky mezi starými rodinami a novou šlechtou nebyly běžné,“ popsala Stanislava Pecková v knize Aristokratky.