První rána egyptská – Zkažení vod. Krvavý Nil
Egyptské rány jsou dodnes považovány za biblický trest, který v historii řady náboženství nemá obdoby. Samotným počátkem těchto božích trestů byla přeměna nilských vod na krev. Tento incident odstartoval krutou éru egyptských dějin.
Původ egyptských ran
Deset ran egyptských je popsáno v Bibli, a to ve Starém zákoně, konkrétně v kapitole Exodus. Hospodin se tímto způsobem rozhodl potrestat Egypťany, aby faraona přiměl propustit svůj lid z otroctví. Zpočátku byly tresty poměrně mírné, ale desátá rána dodnes rezonuje napříč různými náboženstvími pro svou krutost.
Pohromy tak zahrnují například krupobití či nekončící tmu, ale také nálety škůdců či hromadné umírání neviňátek. Až desátá rána pak přesvědčila faraona o tom, že by měl Mojžíšův lid osvobodit. To však nijak nezlehčuje fakt, že se jednalo o krutý způsob, jak si vynutit něčí poslušnost.
Začátek konce
„Mojžíš a Áron učinili, jak Hospodin přikázal. Áron zvedl hůl a před očima faraona a jeho služebníků udeřil do vody v Nilu, která se proměnila v krev. Ryby lekly, Nil začal páchnout a Egypťané nemohli vodu z Nilu pít. A krev byla v celé egyptské zemi.“ (Exodus, kapitola 7, verše 20 a 21)
Prvním trestem pro egyptský lid byla přeměna veškeré vody v řece Nil na krev. Tento trest vykonal Hospodin prostřednictvím svých proroků, bratrů Mojžíše a Árona. Řekl jim, že během rána chodí faraon ke břehu řeky. Poté jim dal do rukou svou hůl, kterou předtím Hospodin proměnil v hada, aby faraona varoval před svým hněvem, a vyrazil k Nilu.
Když pak bratři vládce konfrontovali, příliš u něj nepochodili. Áron se tedy rozhodl učinit Hospodinovo varování skutečností. Udeřil holí do hladiny Nilu, a ta se v tu ránu přeměnila v krev. Všechny ryby v ní žijící následně pomřely a z řeky se linul nepříjemný zápach, který způsobil, že z ní nikdo nechtěl pít. Vypadalo to, že se Hospodinovi podařilo prosadit si svou. Skutečnost však byla tak trochu jiná...
Zapojení egyptských bohů
První pohroma se mimo jiné zaměřila také na některé z největších egyptských bohů; jedním z těchto bohů byl i Hapi, bůh záplav a úrodnosti. Hapi byl označován za ducha Nilu. Jeho božství bylo významným způsobem provázáno s řekou Nil, protože z ní většina Egypta získávala obživu. Jednalo se o symbol veškerého bohatství a surovin pro celou zemi. Z tohoto důvodu byl Hapi označován za jednu z nejvýznamnějších postav rané egyptské mytologie. Často se tak řadil na úroveň původních starých bohů, kteří stáli u stvoření světa. Byly mu také často přičítány schopnosti některých těchto bohů, například Nu. Podle některých zdrojů je Hapi považován za otce Ra, boha slunce.
Dalším bohem postiženým touto pohromou byl Chnum, známý jako strážce Nilu a bůh vody a plodnosti. Nejčastěji je vyobrazován jako lidská bytost s beraní hlavou. Podle egyptské mytologie to byl právě Chnum, který na hrnčířském kruhu vytvořil z nilského bahna lidstvo. S touto životodárnou řekou byl pak spojen také Osiris, který údajně naučil egyptský lid, jak Nil využívat k hospodaření a zemědělství.
Řeka Nil tak byla pro Egypťany posvátná a mnoho jejich bohů s ní bylo přímo či nepřímo spojeno. Proto do jisté míry dávalo smysl, aby se Hospodin během těchto pohrom zaměřil právě na Nil. Výsledkem této pohromy nebylo jen zabití ryb, ale spíše vyvolání pocitu hrůzy a strachu u Egypťanů, kteří se při pohledu na něco, co bylo běžně považováno za posvátné, jedním úderem Áronovy hole přeměnilo na symbol zkázy a úpadku.
Následky první rány egyptské
Navzdory Hospodinově přesvědčení, že znehodnocením nilských vod zasáhne faraonovo přesvědčení do citlivého místa, se první rána egyptská poněkud minula účinkem. Přeměna vody na krev byla tehdy považována prakticky za pouťový trik, který dokázali provést i egyptští věštci či kněží. Proto zůstal faraon neoblomný. Donutil však Egypťany kopat podél Nilu, aby v půdě našli pitnou vodu. To se jim však nepodařilo, a i podzemními prameny proudila krev. Nakonec se však kvůli zatvrzelosti faraona musel Hospodin smířit s porážkou, načež se uchýlil k dalšímu trestu...