Pyrrhovo vítězství není žádná sláva. Sice donutil Římany k ústupu, ale takřka zničil sebe i armádu
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Pyrrhos, charismatický vojevůdce, skvělý válečník a stratég. Na bojištích povzbuzoval své muže a bojoval po jejich boku. Římané údajně později popsali svou válku s Pyrrhem jako okamžik, kdy byli nejblíže boji se samotným Alexandrem Velikým.
Kdo byl Pyrrhos a odkud se vzalo rčení „Pyrrhovo vítězství“? Pro odpovědi se musíme vrátit v čase o více než 2000 let zpět – do doby po smrti Alexandra Velikého, do doby, kdy většinu Středomoří ovládali velcí vojevůdci. Někteří z nich, jako třeba egyptský vládce Ptolemaios I., byli dokonce generály samotného Alexandra Velikého.
Pyrrhos a jeho vítězství
Pyrrhos byl králem nejmocnějšího kmene v Epiru, oblasti zaujímající dnešní severozápadní Řecko a jižní Albánii. První roky jeho vlády byly velmi bouřlivé. Postupně se mu však podařilo vytvořit obrovskou říši, která zaujímala oblast od města Epidam (dnešní Durres v Albánii) až po město Ambracii (dnešní Arta v Řecku). Několikrát byl také na určitý čas králem větší sousední říše – Makedonie – a krátce také Sicílie. Představoval jednoho z nejvážnějších soupeřů Říma.
Bouřlivé začátky – Pyrrhos jako rukojmí i vrah
Pyrrhos se narodil v roce 319 př. n. l. v oblasti dnešního Řecka. Vládcem Epiru se stal už ve 12 letech. V roce 302 př. n. l. proběhlo proti jeho vládě povstání a Pyrrhos byl sesazen. Následně se zúčastnil po boku svého spojence Demetria válečného tažení do Asie. Posléze byl poslán do Alexandrie jako rukojmí, což bylo dohodnuté smlouvou mezi Demetriem a egyptským vládcem Ptolemaiem I. S Ptolemaiem se Pyrrhos spřátelil, a proto ho posléze propustil. V roce 297 př. n. l. se vrátil do svého království, kde jistý čas vládl se svým příbuzným Neoptolemem. Taková vláda ho ale neuspokojovala a brzy nechal svého bratrance zavraždit.
Pyrrhovy první válečné úspěchy i neúspěchy
V roce 294 př. n. l. využil sporu mezi členy makedonské vládnoucí dynastie a získal některé pohraniční oblasti. Další území získal sňatkem. Pyrrhovi to ale nestačilo a chtěl stále víc. Vstoupil do války se svým dřívějším spojencem Demetriem, který byl tehdy makedonským králem. Podařilo se mu dobýt Thesálii, západní polovinu Makedonie, i osvobodit obležené Athény. Roku 284 př. n. l. byl ale Makedonci zatlačen zpět do Epiru.
Jako nenasytný vojevůdce toužil po dalším dobývání a slávě
V roce 282 př. n. l. jej požádalo o spojenectví proti Římu jihoitalské město Tarentum. Pro Pyrrha, který neustále lačnil po dalších územích a větší moci, to byla hudba pro jeho uši. V roce 281 př. n. l. se vylodil na pobřeží jižní Itálie s velkou a nákladnou armádou, kterou si vypůjčil od Ptolemaia. Jeho armáda čítala asi 20 000 pěšáků, 3 000 těžkých jezdců a 20 obrněných slonů. O rok později došlo k prvnímu střetu s římskou armádou u Herakleie.
Pro Římany se jednalo o vůbec první válečnou zkušenost s těmito nepředvídatelnými starověkými tanky. Řekové navíc byli ve značné přesile. Pyrrhos vyhrál a donutil nepřítele k ústupu, ale utrpěl poměrně značné ztráty. Odhady mluví o 7–15 tisících padlých na římské straně a 4–13 tisících padlých na straně Řeků.
Pyrrhovo nákladné tažení dalo vzniknout legendárnímu rčení
V roce 279 př. n. l. se opět střetl s Římany na válečném poli u Auscula v Apulli. Tentokrát ale byli Římané na účast válečných slonů připraveni s ohnivými zbraněmi a speciálními volskými spřeženími s dlouhými hroty. Pyrrhos nakonec vyhrál, ale přišel o 3 500 mužů včetně svých nejlepších velitelů. Římané sice utrpěli větší ztráty (asi 6 000), ale opět měli dostupné mnohem větší zálohy, takže ve výsledku pro ně oba střety nebyly tolik devastující jako pro Pyrrha. Toto vítězství na úkor nenahraditelných ztrát dalo vzniknout slavnému spojení „Pyrrhovo vítězství“.
Pyrrhos měl údajně ke konci bitvy prohlásit: „Ne ego si iterum eodem modo vicero, sine ullo milite Epirum revertar.“
Přeloženo jako:
„Pokud znovu dosáhnu takového vítězství, vrátím se na Epirus bez vojáka.“
Sicilská vzpoura, návrat domů a náhlá smrt
V roce 280 př. n. l. se Pyrrhos se zbytkem armády přesunul na Sicílii, jejíž většinu dobyl. Kvůli své despotické vládě ale nebyl oblíben, což po čase vyvolalo vzpouru. Pyrrhos se proto vrátil do Itálie, kde v roce 275 př. n. l. u Beneventa utrpěl proti římskému vojsku fatální ztráty. V roce 274 př. n. l. se Pyrrhovi podařilo porazit nového makedonského krále Antigona II. Makedonská vojska prohlásila Pyrrha za svého krále. O dva roky později Pyrrhos náhle opustil Makedonii, aby zaútočil na Spartu ve snaze obnovit tam vládu krále Kleonyma. Bitva skončila neúspěchem. Pyrrhos padl ještě týž rok během zmatené bitvy v Argosu, který byl zmítaný občanskými nepokoji.
Pyrrhův odkaz
Pyrrhos je podle některých zdrojů považován za největšího vojevůdce z Alexandrových nástupců. K Alexandrovi Velikému bývá také často připodobňován svojí vojenskou taktikou a obrovským charismatem. Mezi vojevůdci byl i po své smrti velmi uznáván. Hannibal Barca o něm údajně prohlásil, že podle něj byl Pyrrhos druhým největším vojevůdcem v historii, hned po Alexandru Velikém. Pyrrhos také napsal široce používanou několikadílnou příručku o válčení, která se ale bohužel nedochovala.