Pythagora zná díky matematice určitě každý, ale byl to větší podivín, než byste čekali
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Pythagorovu větu vám jistě představovat nemusíme. Víte však, jakým podivínstvím byl obklopen její tvůrce? Nečekali byste, co všechno učil své studenty, a jakými nevšedními pravidly se řídil.
Podle Pythagorovy věty, jak všichni víme, můžeme u určitých trojúhelníků vypočítat jejich strany, spousta lidí však nemá skoro žádné povědomí o tvůrci této věty.
Samotný Pythagoras byl velice podivný člověk. Pocházel pravděpodobně z ostrova Samu a narodil se kolem roku 570 před n. l. V dospělosti se odstěhoval do jižní Itálie, kde začal konat četné zázraky, a někdy kolem roku 530 př. n. l., zde založil velice zvláštní školu. Jeho škola se nazývala „Škola čísel“, ve které se studenti učili nejen matematickým principům, ale také esoterické vztahy k číslům nebo základy náboženství. Proti této škole se však měšťané tvrdě postavili, učence této školy vyhnali a zavedli zde demokracii.
Poté se Pythagoras uchýlil do města Metapontion, kde také později zemřel. Údajně si našel vlastní jeskyni na bydlení, aby se vyhnul obviňování a odsuzování ostatních lidí. Na jeho počest byl jeho dům zasvěcen chrámu a jeho hrobku vystavovali ještě v římské době.
Pythagoras bohem
Jedním z mnoha podivných faktů o Pythagorovi je, že vyžadoval od svých studentů, aby jej nazývali „Božský Pythagoras“. Tímto stylem se nechával uctívat i v ulicích – zpívaly se o něm písně, a když se ho nějaký kolemjdoucí člověk zeptal, kým je, bylo mu řečeno, že jde o samotného Hermese či syna Apollónova.
Tímto stylem se o Pythagorovi říkalo, že dokázal psát na měsíc, mluvit se zvířaty a uměl ovládat reinkarnaci.
Na této informaci Pythagoras vytvářel příběhy, že přes reinkarnaci přežívá již stovky let, a že paměť, kterou mu daroval bůh Hermes, zůstává po jeho smrti zachována a převtělí se do nové tělesné schránky. Prý si tímto stylem pamatoval, jak bojoval u Trójy, nebo jak obšťastňoval své zákazníky v těle prostitutky.
Matematický mistr byl vegetariánem
Mezi mnoha podivnostmi, kterými oplýval Pythágorův život, je jedna tak specifická, že předběhla svou dobu. Pythagoras totiž nejedl maso. Dnes sice nejde o nijak převratnou vlastnost, nicméně prohlásit v 6. století př. n. l., že jezení masa je kruté, bylo v té době vskutku nepřirozené a podivínské.
Způsob života bez masa se Pythagoras předat i svým studentům, nicméně jemu samotnému to dělalo značné potíže a nebylo to pro něj jednoduché. Například hovězí maso se konzumovat mohlo, postupem času však již nebylo tak dostupné, a tak jej Pythagoras nahradil kuřecím. Později k němu přidal i vepřové a kozí maso. Jak vidíte, vegetariánství u Pythagora je velice diskutabilní, nicméně takové skopové maso pro něj bylo tabu neustále.
Kvůli fazolím se nechal zabít
Mezi další z Pythagorových pravidel patřilo, že se nesmí jíst fazole. Důvodem bylo, že fazole zapříčiňují nadýmání, což vede k plynatosti a Pythagoras věřil, že při uvolňování těchto plynů odchází z těla i část lidské duše.
Tomuto pravidlu také učil na své škole a postupně se z hesla „nejezte fazole“, stalo „fazole jsou posvátné“, a tímto přesvědčením se řídil každý na Škole čísel. Postupně škola začala fazole i pěstovat a uctívat. Bohužel tento fanatismus o fazolích vedl později k Pythagorově smrti. Jednoho dne za ním přišli návštěvníci, se kterými však nechtěl mluvit, a proto nevylezl zpoza opony. To způsobilo, že se návštěvníci naštvali a oponu podpálili.
Pythagoras chtěl utéci zadním východem, nicméně za tímto východem rostly fazole. Nechtě rozšlapat fazole, zůstal Pythagoras uvězněn před políčkem fazolí, kde ho dostihli návštěvníci a podřízli mu hrdlo.