Staroslovanský bůh Radegast - bůh, který miloval pohostinnost
Foto: strouhatko / Depositphotos
Radegast byl staroslovanský bůh, symbol Beskyd a Valašska a jeho jméno znamenalo: ten, kdo je rád přijímán jako host. Proto měl v oblibě návštěvy mezi obyčejnými lidmi, v přestrojení se nechal hostit a za pohostinnost se uměl lidem štědře odměnit.
Radegast byl bohem úrody, sklizně a hojnosti, pod jeho kontrolu bylo slunce a oheň, později i válečnictví. Centrem jeho kultu byla Retra, která ležela pravděpodobně na severu Německa v Meklenbursku – předním Pomořansku. Zde bylo hlavni sídlo polabského kmene Ratarů. Radegast však byl uctíván i na našem území a jeho domov byl na hoře Radhošť v moravskoslezských Beskydech.
Právě zde měla také stávat jeho modla, kterou ale chtěli nechat zlikvidovat zvěrozvěstové Cyril a Metoděj. Radegast jako pohanský bůh nebyl pro křesťanství vhodný, nicméně pohanští kněží stihli modlu ukrýt uvnitř hory, kde podle pověsti spočívá dodnes. Hora Radhošť je totiž údajně uvnitř dutá a je v ní skryta svatyně boha Radegasta. Dvě cesty do jejího nitra již byly objeveny, ta která vede přímo do této svatyně však zůstává utajena.
Svarožic
Pohanských bohů bylo několik, jedním z nich byl i Svarožic, jehož jméno bylo později nahrazeno právě jménem Radegastovým a je proto pravděpodobné, že to byl jeden a ten samý. Svarožic byl uznáván ve stejné oblasti a později tedy přijal jméno podle oblasti, kde byl ctěn. Radegastův kult vymizel ve 12. století, ale nezapomnělo se na něj a ještě dlouho se na něj vzpomínalo. Později jeho jméno převzal nošovický pivovar, a pivo pojmenované po bohu pohostinnosti si tak můžeme vychutnat dodnes. Lákají zde i na exkurze či na Radegastovy cyklostezky.
Oběti i kůň
Radegast byl bohem oblíbeným pro svou lásku k lidem a ti mu přinášeli i řadu obětí, jak bylo zvykem. Povětšinou se jednalo o ovce nebo hovězí skot. Snaha o šíření křesťanství mu v 11. století vynesla i mnohem krvavější oběť, a to hlavu meklenburského biskupa Jana Skota.
Boha Radegasta provázel i kůň, s jehož pomocí se věštilo. Na zem se položilo kopí a věštba se rozhodla podle toho, jak kůň kopí překročil. Kromě toho vyrážet i do bitev, ale v roce 1068, dva roky po biskupské oběti, se stal kořistí biskupa Bucharda z Halbestadtu, který se na něm vítězně vrátil.
Sochu můžeme obdivovat dodnes
Hřebenová cesta z Pusteven na horu Radhošť je Radegastem hlídána dodnes. Sochař Albín Polášek ji v polovině této cesty odhalil v roce 1931. Byla z betonu a kameninové drti, vysoká 320 cm a vážila skoro 1,5 tuny. Radegast podle této sochy ma mužské tělo, tvář lva a hlavu s přilbicí v podobě býčí hlavy s rohy. V pravé ruce třímá roh hojnosti, v levé sekeru. Byla darem amerických Čechů, kteří stihli utéct před režimem, ale na svou rodnou zemi nezapomněli. Použitý materiál ale nedokázal odolávat počasí, poslední ránu mu zasadil blesk.
Dnes ji můžeme vidět ve vestibulu frenštátské radnice a cestu na horu Radhošť hlídá jeji věrná kopie od sochaře Jana Sobka z Leskovce. Ta je vytvořena z přírodní žuly, aby vydržela nápory místního klimatu. Její další sestru pak můžeme obdivovat v pražské ZOO. Měla by to být kopie, respektive druhý originál, který vytvořil sám Albín Polášek. Ta se nějak dostala do Prahy, kde byla nalezena v jedné zahradě pod hlínou a listím. Pro své zvířecí rysy byla nabídnuta právě pražské ZOO. Její původ vyšel najevo až později.
Kopie má skrývat dokonce materiály o autorech, vzniku originálu i soubor legend o Radegastovi a jeho kultu. Zajímavostí je, že socha je schválně otočena zády k příchozím směrem od Pusteven. Vydat se za jeho kořeny do míst, kde byl uznáván, vás zavede nejen do dob pohanských bohů, ale také do krásné přírody, kterou můžete projít jako bozi stezkou v korunách stromů.