Rakev pro stovky lidí a předčasně pohřbené děti: Jak řešili úmrtí chudí lidé?

Dovedete si představit, že by je dnu rakev sdílely stovky lidí? Chudí v Anglii kdysi neměli jinou možnost, ale pohřbívali je jinak, než si myslíte.

Kostelík Svatého Jana a Všech svatých v Easingwoldu byl postaven ve 13. století. Je typickým představitelem středověké církevní architektury, která v té době v Anglii dominovala. Má kamenné zdi, střechu ze slídových tašek a typická gotická okna s lomenými oblouky. Uvnitř je však jeden neobyčejný předmět: dubová rakev.

Sdílená rakev

Neví se, jak je přesně stará, ale její účel je dobře znám. Sloužila chudým rodinám jako společná rakev. Pokud si rodina nemohla dovolit koupit nebožtíkovi truhlu, církev jim poskytla svou, avšak jen k půjčení. Mrtvého do ní uložili, provedl se pohřební obřad a rakev s tělem se odnesla ke hrobu. Do něj se však už vložil jen člověk, rakev zůstala nad zemí a vrátila se do kostela, kde pak čekala na dalšího krátkodobého „nájemce“.

Spisovatel William Andrews již v roce 1891 napsal, že mnohé farnosti na severovýchodě Anglie měly k dispozici rakve přesně k tomuto účelu. Dokonce byly speciálně sestrojeny tak, že měly dno na pantech. Truhlu s tělem tak stačilo umístit nad jámu, uvolnit západku a mrtvola spadla rovnou do hrobu.

Za života odkládat na smrt

Chudí však takové zacházení považovali za nedůstojné a nechtěli ležet v použité rakvi. I proto se snažili plánovat předem a šetřili si na vlastní pohřeb (což vlastně mnozí lidé dělají dodnes). Ví se například, že jistá paní z Macclesfieldu si posledních 20 let života odkládala z mizerné penze ve výši devět pencí týdně právě na pohřeb. Za dvě desetiletí našetřila pět liber (psal se rok 1755) a za ně si mohla dovolit slušný pohřeb, rakev i náhrobek.

Pohřební kluby pro chudé

V 19. století začaly odbory, církve a další organizace zakládat takzvané „pohřební kluby" na pomoc chudým. Šlo vlastně o jistou formu pojištění. Členové platili měsíční či roční členský příspěvek a klub pak platil za výdaje spojené s pohřbem dotyčného. Výše ​​příspěvku závisela na tom, jak honosné rozloučení si člověk přál.

Jenže podobně jako moderní pojišťovny i pohřební kluby se musely potýkat s problémem pojistných podvodů. Mnozí lidé zapisovali své nemocné děti do více klubů současně, protože věděli, že už dlouho žít nebudou. Takto získávali mnohem více peněz, z nichž jen malá část šla na výdaje spojené s pohřbem. O jednom otci se dokonce ví, že zapsal syna do 19 klubů. Ojediněle se také vyskytovaly případy, kdy rodiče zabíjeli své děti kvůli pojistnému.

Některé pohřební kluby měly až pět tisíc členů, ale postupně zanikaly. Zničily je jejich podvody i nesprávné vedení. Jeden však existuje dodnes: The Egton Bridge Guild v Eskdalu.

Zdroje: www.nbcnews.com, https://magazin.pluska.sk. Úvodní fotka od irisfoto1 / Shutterstock: Starý hřbitov poblíž kaple farního kostela St. Ives, West Somerset, Cornwall, Anglie dne 31. července 2015.